|
| ||||
| ||||
|
dán a pospíší si, aby svého nemocného preláta opět spatřil." Když se pak Křížkovský skutečně vrátil o den dříve, měl z toho velkou radost.
„Vzpomínka na jeho vlídnost a dobrosrdečnost dojímá mě do hloubi srdce,” píše Křížkovský v témž dopise dále. „Bůh odplatiž mu na věčnosti všechna dobrodiní, která nám prokázal. Prelát Napp nám nedal nikdy anebo jen velmi zřídka, když už musil, cítiti, že je pánem; vždy s námi jednal jako se svými přáteli, nikoliv jako s podřízenými... Poslední týden jsem skoro stále u něho dlel, protože mne krátce předtím při jednom zvláště bolestném návalu prosil, abych ho neopouštěl a abych zvláště v poslední hodince u něho zůstal a umírati jej viděl... Zemřel jako dobrý křesfan, odevzdán do vůle Boží, zaopatřen sv. svátostmi umírajících, kterými jsem mu já jako jeho zpovědník přisluhoval, smířen s Bohem a oplakáván od velmi četných lidí."-5 Kdykoli se vzpomene na Křížkovského, nebudiž zapomenuto ani na jeho opa-ta Cyrila Nappa, který mu stál v životě a do jisté míry i v umění nejblíže. Umělci jsou dobrodinci národa. Křížkovský je jím zajisté v piné míře. A při vzpomínce na oba národ může použíti o Nappovi s obměnou vlastních jeho slov: „Byl-li Napp dobrodincem Křížkovského, jest i dobrodincem naším.” 45 Eichler, 40. ` ' P. J. Štikar: Ustanovení druhé synody Brněnské o reformě posvátné hudby. Průbojným činem v současném náboženském životě československých katolíků jsou ustanovení II. diecésní synody Brněnské, jež zasedala v Brně ve dnech 21.—24. srpna 1934 za vedení Dra Josefa Kupky, biskupa brněnského. K informaci Cyrilské obce sděluji tu nadpisy jednotlivých kapitol ustanovení synodálních: I. Jakým způsobem nutno šířiti úctu a lásku k nejvyššímu Veleknězi. II. Jak prováděti Katolickou akci. III. Péče duchovní správy o spolky. IV. O organisaci dobročinnosti. V. Snaha o podporu kněžského povolání; péče o chovance malého a velkého semináře o prázdninách. VI. O snaze kněží, aby a) v ctnostech prospívali, b) v posvátných vědách se vzdělávali. VII. O náboženském poučování dospělých. VIII. O manželství. IX. Duchovní cvičení pro laiky. X. Časté svaté přijímání. XI. O ochraně křesfanské mravnosti. XII. O šíření dobrých knih a časopisů. XIV. Co, činiti, aby náboženské vyučování a výchova dítek nesla nejhojnější ovoce. XV. O náboženském vyučování a mravní výchově na středních školách. XVI. O výchově akademické mládeže. XVII. O právu štoly. Hlava XIII. má nadpis „O reformě posvátné hudby”, i neváhám ji celou v překladě sděliti, protože mnohé věci lze uplatniti všeobecně, a na mnohých místech bude to cyrilským pracovníkům pohnutkou k podobnému snažení o po-krok v církevní hudbě. Zní následovně: „Liturgie, jakožto veřejná a zevnější bohoslužba, jest ve své podstatě ustanovena od samého Pána Ježíše Krista, a jest řízena ve svých zevnějších formách zákony Církve. 84 | ||||
|