|
| ||||
| ||||
|
Liturgie má podle katolické nauky dvojí účel, totiž: slávu a čest Boží (klanění), a posvěcování věřících (spasení, posvěcení).
Liturgický zpěv, protože jest podle slov papeže Pia X. v Mofu proprio: ,Inter plurimas" podstatnou částí slavné liturgie, má s ní dvojí cíl: slávu a čest Boží a posvěcování věřících. Ježto tedy jest liturgický zpěv podstatnou částí liturgie, proto nesmí býti od ní odlučován jako něco nedůležitého, a naopak, k pinému pochopení zpěvu liturgického se vyžaduje též porozumění slovům a obřadům liturgickým. O Této pravdě napsal krásně ve své Konstituci z 20. prosince 1928 papež Plus. XI.: „Již od nejstarších časů ony ušlechtilé zpěvy, které posvátné modlitby a úkony liturgické krášlily, přispěly k rozmnožení nábožnosti v lidu.” A mluvě o vlivu liturgie na náboženský život věřících, praví: „Z toho také po-chopíme, proč papežové římští tolik věnovali péče, aby hájili a sfřežili liturgii; a jako se velmi snažili, aby pravdy křesfanské vhodnými slovy vyjádřili, tak při-čiňovali se Také, aby zákony posvátné liturgie uspořádali, chránili a ode všelikého porušení zachovali. Rovněž z toho je patrno, proč svatí Otcové posvát Mou liturgii (nebo pravidlo modlitby) slovem i písmem vykládali, a proč sněm Tridentský rozhodl, aby se liturgie lidu křesfanskému vykládala a vysvětlovala.” Aby však posvátná hudba, jakožto podstatná část liturgie, mohla svůj účel piniti, musí míti podle jasných slov Pia X. fři vlastnosti, aby byla svatá, aby byla pravým uměním, aby byla všeobecná. Průběhem časů však různými vlivy přišel v zapomenutí správný cíl posvátné hudby; proto musí to býti naší starostí a pastýřskou péčí, abychom ve své diecési pozdvihli posvátnou hudbu na ten stupeň, který odpovídá nařízením a předpisům onoho Mofu proprio papeže Pia X., jež se i nazývá zákoníkem posvátných hudebníků, a Konstituce papeže Pia XI. ,Divini culfus sanctitatem". Tento úkol je velké důležitosti a, jak dobře víme, velmi nesnadný. Proto úsilí o reformu posvátné hudby musí postupovati moudře a, jak praví Posvátná kongregace obřadů v dekretu č. 3230 z 10. prosince 1870, „zne,náhla a nenápadně”. Abychom dosáhli vytouženého cíle, musíme nejprve stanoviti zásady a cestu k reformě posvátné hudby: 1. První a základní zásada jest. šířiti mezi věřícími správné poznání nejdokonalejší liturgie, to jest oběti mešní, aby nebyli věřící Toliko pasivními posluchači mše svaté, „ale aby se činně účastnili úctyhodných tajemství Církve a veřejných slavných modliteb”. Přejeme si tudíž, aby věřící nejen kázáními a vyučováním katechetickým ve školách, ale i přednáškami v různých spolcích byli poučováni o liturgii, jejím vývoji a smyslu, a aby zájem pro liturgii v nich byl rozněcován. K šíření tohoto liturgického apošfalátu je v první řadě povolána Katolická akce, jejímž úkolem též bude propagovati mezi věřícími pravé pochopení pro liturgii. Liturgický zpěv proto tak hluboka poklesl, protože poklesl mezi lidem smysl a zájem pro liturgii. II. Druhá zásada jest: všeobecnost reformy posvátné hudby, to jest, ona se musí vztahovati na všechny farnosti celé diecése. Proto musíme začíti s reformou lidového zpěvu v liturgii. IIL Třetí zásada je nařízení blahé paměti Pia X., aby při slavných bohoslužbách se zpíval jenom text liturgický, a sice v řeči liturgické. Zvláště pak zpěvu řehořského více se má užívati při slavných bohoslužbách. Pokud se týče postupu při reformě posvátné hudby: 1. Bude povinností Katolické akce, a sice její sekce liturgické, vhodným způsobem šířiti tak zvaný liturgický apoštoláf. 2. Lidový zpěv musí býti jednotný a všeobecný. Proto se dovoluje užívati toliko schváleného zpěvníku, kterým jest: Cesta k věčné spáse, Lobet den Herrn. „O to at se obojí duchovenstvo přičiňuje, ovšem za předcházejícím příkladem biskupů a představených, aby pečovalo bud samo, nebo skrze zkušené znalce o liturgickou a hudební výchovu lidu, což jest spojeno s naukou křestanskou.” 85 | ||||
|