|
| ||||
| ||||
|
Proto nařizujeme a ukládáme:
I. Ohledně lidového zpěvu. § 1. Při zpěvu lidovém jediný zpěvník budiž používán, a to „Cesta k věčné spáse” - ,Lobet den Herrn" v tom vydání, které je schváleno pro celou diecési. § 2. Všechna ostatní vydání tohoto zpěvníku, vydaná k potřebě jistých kostelů, bud farních, nebo řeholních, jsou od nynějška zakázána, a proto se musí odstranit. '§ 3. Zakazuje se zavádění nových písní do kostelů bez výslovného svolení Ordinaria. § 4. Toliko Ordinarius dává schválení každé jednotlivé písni, poradě se s kolegiem pro posvátnou hudbu. § 5. Nařizujeme, aby kolegium pro posvátnou hudbu se postaralo o přezkou-mání zpěvníků „Cesta k věčné spáse” a „Lobef den Herrn”, a co nejdříve před-ložilo svůj návrh Ordinariovi. II. Ohledně nácviků písní s lidem. § 1. V každém kostele farním i řádovém budtež s lidem cvičeny ve vhodné době, podle místních poměrů, písně, a to tak, aby věřící se průběhem roku naučili aspoň dvěma písním. § 2. Každý katecheta af věňuje při školním vyučování náboženském něco času pro výklad písní, které se cvičí s lidem, a necht povzbuzuje dítky k činné účasti na církevním zpěvu. Při ~ry'kladu obřadů mešní oběti budiž také vzbuzován zájem pro posvátný zpěv. § 3. K pěstování posvátné hudby velmi jsou doporučovány od papežů Pia X. a Pia XI. dětské sbory. Bylo by dobré, kdyby tyto sbory byly zřizovány ve všech farnostech naší diecése. Přejeme si, aby byly zavedeny zvláště ve větších městech a na školách řádových. § 4. Ve visitačním protokolu budiž také popsán stav církevního zpěvu na farnosti. § 5. úkol bdíti nad liturgickým zpěvem v diecési náleží kolegiu pro posvátnou hudbu. § 6. K lidovému zpěvu také poněkud náleží společné říkání modliteb. Pročež bude povinností kleru z duchovní správy, aby bděl nad způsobem recitování modliteb, aby skutečně tak od lidu byly odříkávány, jak toho vyžaduje čest domu Božího a důstojnost liturgie. Věřící budtež vhodně poučováni, aby vyslovovali při recitování modliteb slova jasně, zřetelně a společně, aby zachovávali pomlky a oddechy, jak jsou v katechismu naznačeny, aby celé modlitby neodříkali jedním dechem. III. Zpěv chorální a zpěv vícehlasý (figurální). § 1. Při všech kostelích, af farních, či řádových, kde je dostatek zpěváků, budtež založeny pěvecké sbory bud ve formě Cyrilské jednoty, Cácilienverein, nebo v jiné vhodné podobě. § 2. Vše ke zpěvu potřebné, zvláště notový materiál, budiž pořízeno na účet kostelní konkurence. Rovněž osobní výdaje at fitéž činitelé opafří. § 3. Kněží necht neopomíjejí povzbuzovati členy katolických sdružení k činné účasti v kostelních sborech. § 4. Cvičení zpěvu v obojím semináři řídí se zvláštními předpisy, prohlášenými v Motu proprio papeže Pia X. a v Konstituci papeže Pia XI. § 5. Zpěvu řehořskému zvláště bedlivá péče v kostelních sborech bud věnována. „Zpěv gregoriánský, tradicí dochovaný, při slavných bohoslužbách nutno znovu zavésti, a budtež si toho všichni vědomi, že posvátná liturgie neztrácí nic na slavnostnosti, bude-li se konati jen s touto hudbou. Obzvláště budiž zaváděn. zpěv řehořský mezi lid, aby tím oddaněji věřící po způsobu předků opět se účastnili posvátné liturgie.” 86 | ||||
|