|
| ||||
| ||||
|
§ 6. Kazatelé slova Božího af se snaží zvláště při význačných příležitostech (ku př. na svátek sv. Cecilie) kázati o posvátné hudbě.
IV. O varhanících a ředitelích kůru. § 1. Duchovní správcové kostelů af se starají, aby při farních kostelích za-stávali úřad varhaníka muži znalí umění hudebního, bezúhonného života, po-dle výroku papeže Pia X., vysloveného v Motu proprio IV. 14.: „Konečně do počtu církevních hudebníků připustiti lze toliko muže, osvědčené zbožným a po-čestným životem, kteří svou uctivou a nábožnou účastí na svatých obřadech se ukazují hodnými úřadu, který zastávají.” § 2. Duchovní správcové kostelů nechf se starají o spravedlivé a náležité za-opatření varhaníků. V. Varhany a hudební nástroje. § 1. Varhany, královský nástroj, af jsou předmětem zvláštní péče duchovního správce kostela. O jejich stavbě, opravě nebo rekonstrukci platí předpisy v Acta curiae Episcopi Brunensis 1930, str. 81. IX. § 2. V kostele není dovoleno užívati klavíru, bubínku, velkého bubnu, činel, zvonkové hry a podobných. (Motu proprio VI. 9.) § 3. Jiné nástroje (Posvátná kongregace obřadů jmenuje: housle, violy, violoncello, kontrabas, flétna, klarinety, fagoty, frompety) jsou dovoleny, ale jen při těch úkonech a dobách, při nichž hra na varhany a jiné nástroje není zakázána od biskupského ceremoniálu (s dispensí od obecně platného zákona a prak-se, že se má při posvátných úkonech používati zpěv řehořský nebo hudba polyfonní, či jiná schválená). Při mších zádušních a při absoluci po mši jest rov-něž dovoleno jmenovaných nástrojů užívati, ale hlas varhan a jiných nástrojů doprovázej tolika hlasy zpěvní, a nechf mlčí nástroje, když mlčí zpěv. (Posvátná kongregace obřadů, 15. dubna 1905.) § 4. Všechny druhy hudby f. zv. mechanické, ku př. gramofon, radio atd., jsou v kostelích zakázány. § 5. Při veřejných prosebných průvodech (procesích) mohou se připustiti kapely, ale jen k doprovázení lidového zpěvu, nebo duchovní skladby v latinské nebo lidové řeči, přednášené zpěváky, nebo zbožnými sdruženími, jež se přůvodu účastní. Skladby světské hráti však se zakazuje. (Motu proprio VI. 21.) VI. Různé předpisy. § 1. Všem duchovním správcům kostelů nejpřísněji přikazujeme, aby nepři-pouštěli světských skladeb u příležitosti různých úkonů liturgických (ku př. při sňatku, pohřbu). § 2. Všem kněžím, konajícím veřejnou bohoslužbu, nařizujeme, aby jasně a zřetelně vyslovovali slova svaté liturgie i přednášených modliteb, bez protahování, nebo měnivým hlasem, aby melodie sólových zpěvů (ku př. preface, Pater nosfer atd.) správně zpívali, zvláště af se varují nedůstojného komolení a spěchu. Rovněž připomínáme, že sólový zpěv kněze při oběti mše svaté má se zpívati bez průvodu varhan. § 3. Melodie, které se zpívají toliko jedním zpěvákem (sólové vložky), nemají se připouštěti při svatých obřadech. Všechny tyto předpisy vyhlašujeme k tomu cíli, za kterým vydali pro celou Církev papež Pius X. své Motu proprio a papež Pius XI. apoštolskou konstituci: ke zvelebení kultu. Bude-li se posvátná hudba skutečně říditi těmito ustanoveními, přinese prospěch i umění hudebnímu, i životu náboženskému, jak to vyložil slavně panující papež Pius XI. v konstituci: „Kdekoliv toťiž ony předpisy (prohlášené v Motu proprio „Inter plurimas”) svědomitě se provedly, tam nejen že oživly krásy nejvybranějšího umění, nýbrž i bohatě počal rozkvétati duch náboženský, protože lid křesfanský, vniknuv hlouběji do smyslu liturgie, jak obřadu eucharistického, tak zpěvu posvátných žalmů a veřejných pobožností počal se horlivěji účastniti.” 87 | ||||
|