|
| ||||
| ||||
|
hů hudby. Souhlasiti však se vším, co je příliš osobité a dosud problematické i nehotové, a bezvýhradně to chváliti, jak jsme toho svědky v nynějším církevně-hudebním boji v oblasti německé, holandské, švýcarské atd., a říkati, že vše o-statní je přežité a zaostalé, na to lze odpověděti jedině větou z kterési hudební estetiky: „Uznávati pokrytecky něco, co ještě nenašlo cestu do našeho srdce, je bezectnou lží?”
Karel Boček: »Jest žádoucno«, „aby zpěv chorální i dále se zaváděl a pěstoval, jak to uložil blahé paměti Pius X. a jak opětně to přikázal Sv. Otec Pius XI.” Slova z pastýřského listu arcibiskupů a biskupů z Československa o katolickém sjezdu v Praze v r. 1937. Odstavec, z něhož jsou tato slova vyňata, zmiňuje se pochvalně o dalekosáhlém významu toho, že pro slavnostní mši sv. na Stadionu byl zvolen zpěv, jehož se inohli pro jeho universálnost zúčastniti všichni účastníci sjezdu, at kteréhokoli věku, kteréhokoli stavu, kterékoli národnosti. Poslední věta tohoto odstavce zní: „Jest žádoucno, aby zpěv chorální i dále se zaváděl a pěstoval...” 1. „Jest žádoucno...” Komu platí tato výzva našich nejdůstojnějších vrchních pastýřů? Nám všem, všem bez rozdílu. Nebot určité části chorálu má zpívati celá obec křesf'anská, tak jako zpívá mešní píseň lidovou. „Jest žádoucno, aby zpěv chorální i dále se zaváděl a pěstoval.” Ano: Jest žádoucno? Ale, jak si počínati tam, kde zpěv chorální dosud zaveden není? Kdo má býti vůdcem v této věci, kdo průkopníkem, k němuž by se ostatní připojili, od něhož by se učili? 1. Kde není církevní školy, anebo kde pro závažné důvody nelze k tomu cíli užíti mládeže školní, jest to po mém soudu v první řadě Farní jednota cyrilská, jíž platí biskupské: „Jest žádoucno...” Jejím úkolem jest Totiž pěstovati zpěv bohoslužebný, zpěv církevní. Chorál jest však zpěv ze všech bohoslužebných zpěvů nejcírkevnější, poněvadž jest ta vlastní zpěv Církve katolické. Náleží Tedy Cyrilským jednotám dávati pěstování tohoto zpěvu přednost před kterýmkoliv druhem zpěvu bohoslužebného. Proto myslím, že, jako má býti F. J. C. vůdcem při zavádění nových písní z Českého kancionálu, tak že má býti vůdcem i při zavádění zpěvu chorálního. Do toho se bohužel mnohým Cyrilským jednotám nechce. Mnohé z nich pěstují výhradně zpěv vícehlasý a mívají při svých produkcích při službách Božích ještě velmi často na programu sólové zpěvy vynikajících zpěvaček, jejichž jména bývají i předem ohlašována. To je sice příjemnější, jak pro členy jednoty, tak pro posluchače; ale je to méně záslužné a méně církevní než zpívati chorál, poněvadž to nevyhovuje přání Sv. Otce, jenž nechce, aby věřící chodili do kostela zpěv mešní poslouchat, nýbrž aby podle svých schopností spolu zpívali a tím vstupovali v těsnější spojení s oltářem. Toho se dosahuje při zpívaných službách Božích nejlépe a nejsnáze zpěvem chorálním. 2. 7e se u nás chorálu dosud valně nedaří a že mnohé Cyrilské jednoty a chrámové sbory chorál netoliko nezpívají, ale, jak z několika případů vím, někde ani zpívati nesmějí, tím jsou hlavně vinni páni duchovní správcové, zvláště starší pánové. A nelze jim toho ani zazlívati. Za jejich pobytu v semináři bývalo chorálu po mále a býval často takový, že bývalo těžko proň se rozehřáti. Proto mám za to, že má-li v Tomto směru nastati zlepšování v diecési, že musí dříve nastati zlepšení v seminářích. Naši nastávající kněží musí vyrůstati v ovzduší chorálu, jinak si jejich ucho na chorál nezvykne. To má býti úkolem církevních ústavů, v nichž jsou budoucí služebníci oltáře vychováváni a v nichž mají býti v chorálu cvičeni od nejútlejšího mládí. Tak to přikazuje Sv. Otec a tak toho žádá zvláště od seminářů studentských. Bohužel zůstává u nás v tom směru až dosud věfšinou vše při starém, Takže celá tíha výuky a výcviku v tomto předmětu zůstává seminářům bohosloveckým. Budiž tedy alespoň v nich podle konstituce Sv. Otce cvičení chorálu takřka každodenní, a to k určitému cíli, Totiž k velké mši svaté a k nešporám o nedělích a zasvěcených svátcích. Neboť zkušenost učí, že, kde se 90 | ||||
|