|
| ||||
| ||||
|
užívá těchto dvou liturgických prostředků, totiž nedělní zpívané mše sv. a zpívaných nešpor k výcviku bohoslovců v chorálu, dosahuje se toho, že bohoslovci přicházejí pozvolna chorálu na chut, že poznávají nejen jeho krásu, nýbrž i je-ho účelnost ,a vhodnost pro služby Boží. Kromě toho dosahuje se i toho, že všichni bohoslovci, kteří mají sluch, naučí se tímto způsobem několika mším z Kyriale nazpaměť. A to jest důležité. Nebof tím seminářská prakse stává se normou pro diecési. Způsob zpívání chorálu v semináři stává se tradicí pro diecési. Za těchto okolností lze také očekávati, že spiní se přání našich nejdůsťojnějších vrchních pastýřů: „Jest žádoucno, aby zpěv chorální i dále se zaváděl a pěstoval.” Nebof, kdo poznal něco jako krásné a užitečné, stane se bez nucení propagátorem poznaného dobra.
IL „Jest žádoucno, aby zpěv chorální i dále se zaváděl a pěstoval.” Ano, jest žádoucno. Ale jest také žádoucno, aby ti, kdož píší návody ke cvičení chorálu a kdož upravují transkripce chorálu do moderní notace, nepozměňovali seminářské tradice a nesváděli cvičících k nesprávné interpretaci chorálu, což se, bohužel, také stává. 1. Není tomu dávno, co jsem četl v jednom návodě ke cvičení chorálu tato pravidla: a) „Rozhodně nesmí býti slabika, mající více not, přerušena.” Jaké to odvážné tvrzení? Jeho oprávněnosti ne;dohledáťe se v žádné škole chorálního zpěvu. Naopak ve všech se dočtete, že to jest dovoleno, ano, naleznete tam i pravidlo pro případ, když Pato slabika končí souhláskou, na př. — as. V tomto případě jest zpívati v přestávkách, jak známo, toliko a -- a teprve, kde slabika končí, vysloví se i příslušné - s. Doklady, že jest dovoleno „slabiku mající více not přerušiti”, nalézáme téměř na každé stránce Graduale Romanum» Ano, každé Graduale Romanum uvádí v úřední předmluvě, nadepsané „De noťularum cantus figuris ef usu”, i příklad, kdy jest dovoleno slabiku přerušiti. Přináší k tomu účelu poslední Kyrie ze mše č. IX. a ukazuje na něm, že jest dovoleno slabiku — e přerušiti netoliko na místech označených rozdělovací čárkou (divisio minima), nýbrž i uprostřed těchto oddílů na místech, kde jest v tisku znatelné větší mezera mezi sousedními neumami. Tedy: Jest dovoleno „slabiku mající více not přerušiti”. Není to dovoleno podle uvedené úřední předmluvy v Graduale Romanum toliko bezprostředně před novou slabikou téhož slova, byf i mezera mezi -neumami byla sebe věfší. „Quantumvis interveniať spatium, nulla pofest fieri pausa.” Jako další pravidlo uvádí zmíněný návod ke cvičení chorálu: b) „Ve většině slov (latinských) bývá přízvuk na první slabice. Tu však, připadá-li na tuto sla biku více not, musí přízvuk býti dán pouze na prvou notu, skupina ostatních not pak jest bez přízvuku.” To je opět veliký omyl; a kdyby někdo toto pravidlo uskutečnil, zhrozil by se svého činu. -- Základní pravidlo pro přednes chorálu jest: Zpívej, jak mluvíš? Přizvukuj správně slovo a tím budeš správně přizvu~ kovati i melodii. To platí netoliko o chorálu sylabickém, nýbrž i o chorálu melismatickém. Jako jednotlivé noty, stojící nad slabikou přízvučnou, jsou přízvučné a dostávají ze šlabiky, nad níž stojí, ráz a sílu, tak i celé skupiny not, stojící nad slabikou přízvučnou, jsou přízvučné, a nikoliv toliko první jejich nota. I to-to pravidlo jest obsaženo v citované předmluvě v Graduale Romanum slovy: „Neuma quaeque a syllaba, cul addicifur, indolem ef pofesfafem ita mutuatur, uť maiore impulsu efferatur neuma, si ipsa syllaba proprio sit fortior accentu: minore vero, si obscuriorem sonum natura šyllabae requirať.” Česky: „Každá neuma dostává z příslušné slabiky ráz a sílu, takže jest zpívati silněji neumu, stojící nad slabikou přízvučnou, slaběji pak tu, jejíž slabika jest menšího důrazu.” Tedy neuma, celá neuma, nikoliv toliko první její nota, jest přízvučná, sto-jí-li nad slabikou přízvučnou. Další „pravidla” nemíním citovati. Mám za to, že tato ukázka stačí na ospravedlnění projevu, že ,jest žádoucno`;, aby podobná pravidla neuzřela vícekráte světlo světa. 2. Jest však také žádoucno, aby transkripcím chorálu do moderního notopisu byla věnována náležitá péče. Že tomu tak vždycky není, ukáži alespoň na jednom nedostatku transkripce mše č. IX., vydané ke sjezdu katolíků v Praze. 91 | ||||
|