|
| ||||
| ||||
|
Při cvičení této mše na sjezd začal jeden sbormistr tím nejznámějším, totiž odpovědmi ke mši sv. Nacvičil i Deo gratias způsobem v transkripci uvedeným, tofiž:
De — — — o — — — — gra — ti - as Noty nad slabikou — o nacvičil přesně podle předpisu, Takže v trojčlenné skupine a-fis-e dostala ikfus nota první; nota fis, po této skupině následující, dostala jako prodloužená nota samostatná, také ikfus. Když byly odpovědi dobře nacvičeny, začal sbormistr cvičiti Kyrie, které jest v příručce transkribováno takto: Ky -- ri — e e — le i • son. Cvičitel upozornil, že foto Kyrie jest sice psáno v jiné fonině než Deo gratias, ale že má touž melodii jako Deo gratias. Zpěváci zpívají zpaměti známou melodii a vydržují ovšem poslední notu slova Kyrie jako v Deo gratias. Cvičitel upozorňuje, že v Kyrie tato nota není označena znaménkem délky a že tudíž ne-smí býti prodlužována. Několikerým opakováním tohoto místa docílil sice to-ho, že zmíněná nota prodlužována nebyla, ale zůstaly dva následky: a) Sbor-mistr nevěděl, jak odpověděti na dotaz, proč táž nota jest v Deo gratias prodlužována, v Kyrie však nikoliv. b) Členové pěveckého sboru nemohli si odvyknouti, aby nedávali zmíněné notě ikfus i v Kyrie, a to ostřejší než v Deo gratias, poněvadž fafo nota jest v Kyrie krátká. Tento způsob zpívání v Kyrie jest ovšem chybný, poněvadž neodpovídá originálu. Ve vatikánském vydání jest Totiž na tomto místě fištěno: Tedy: climacus resupinus. Tvar čtvrté noty — ,punctum quadrafum" — nemá zde jiného významu, než že se jím naznačuje„ že tento tón jest vyšší než tón předcházející, čili že touto notou melodie stoupá. Notopis vydání vatikánské-ho užívá Totiž při melodii stoupající výhradně not čtvercových. Má tedy tvar poslední noty uvedené skupiny význam Toliko melodický a skupina měla býti fran- skribována:_ Poněvadž pak fafo čfYřnotová skupina není rytmicky ovlivněna ani neumou předcházející, ani .neumou následující, nelze ji jinak rytmisovati, než že dostane ikfus nota první a fřetí. Psáno v rytmech elementárních: Tímto způsobem měla tedy uvedená skupina býti přepsána a tak jest fakt skutečně transkribována v ostatních částech mše č. IX. (asi osmkráte). Toliko v Kyrie jest 6kráfe transkribována: rh' h Proč? Nevím. Snad nebylo transkribováno z originálu. Znaménko délky, které bylo podle pramene, jehož bylo použito, podrženo v Deo gratias, bylo vypuštěno nad notou e v Kyrie. Po provedení této změny bylo však opominuto upraviti tvar příslušných skupin notových a „nežádoucí” následky se dostavily. Proto „jest žádoucno, aby...” 92 | ||||
|