|
| ||||
| ||||
|
Jaroslav Dušek: Cyrilské Jednoty a liturgie. (Část další.)
Na straně evangelní čte na konec kněz evangelium svatého Jana: „In principio eraf Verbum...”. (O nedělích, připadá-li na ně nějaký svátek, čte se při mši sv. evangelium sváteční, na konec pak místo evangelia sv. Jana čte kněz evangelium nedělní.) Při slovech evangelia,_. Et Verbum caro facfum est" kněz pokleká a lid s ním. Když kněz dokončí evangelium, ministrant řekne „Deo gratias”. Po mši svaté následují pak předepsané modlitby v lidové řeči. Mšs svatá zpívaná. — Missa cantata. O nedělích, zasvěcených svátcích, mimořádně i někdy všedního dne, bývá sloužena zpívaná mše svatá latinsky Missa cantata. Nazvu tohoto se používá pro mši svatou, kterou celebruje kněz bez asistence. Postup předepsaných ob-řadů a modliteb je týž, jak vylíčeno pod titulem „Mše svatá” v předešlém článku. Rozdíl jest ten, že část mešních modliteb celebrant zpívá, a celý posvátný obřad jest rovněž doprovázen zpěvem sboru na kůru chrámovém. Chrámový sbor bud pokračuje v intonacích celebranta, neb odpovídá na jeho zpěvy. Zpěv celebrujícího kněze nazývá se akcentus, zpěv pěveckého sboru koncentus. Mimo to celý obřad jest většinou doprovázen hrou na varhany (praeludia, interludia, postludia). Rovněž i sborové zpěvy doprovází zvuk varhan. Zpívá-li sbor chrámový at chorál, či homofonní skladby, jest užívati jen skladeb s úpiným předepsaným liturgickým textem, a nemá nikdo práva cokoli mě-niti neb vynechávati z jakéhokoliv důvodu. Není proto dovoleno při liturgii provozovati takové mše, neb jiné liturgické skladby, kde na př. v „Gloria” neb v ,Credu" jsou vynechány celé věty, snad proto, aby skladba netrvala příliš dlouho? Není také dovoleno, aby při zpívané mši svaté (kromě Epištoly a Evangelia) kterákoli část mešní byla zpívána v lidovém jazyku. Rozhodně pak není přípustno, aby kněz sloužil zpívanou mši svatou a mezi jednotlivými jeho zpěvy byla zpívána lidem mešní píseň. Dekretem z 31. ledna 1896 a pozdějším rozhodnutím S. R. C. z 25. června 1898 bylo stanoveno, že při mši sv. s asistencí (Missa solemnis) i při mši sv. zpívané (Missa cantata — bez asistence) mají býti sborem zpívány stálé i proměnlivé části mešní jediné latinsky. Některé mešní části: Antifonu Infroifu, Graduale, Offerforium a Communio lze při zpívané mši svaté také jen recitovati s průvodem varhan. Rozhodně však není dovoleno recitovati (byt i jen některé) verše Creda (S. R. C., 7. září 1861). Podle kterých knih lze zpívati při mši svaté. Jest to především Graduale Romanum, které obsahuje všechny chorální mše, zvláštní „Gloria” a ,Creda", Introity, Gradualia, Offertoria a Communia na všechny neděle a svátky celého církevního roku, tytéž proměnlivé části na svátky svatých a světic Božích, různé církevní slavnosti, dále Sequence, Pange lingua, Te Deum, různé antifony, Asperges me a Vidi aquam (zpěv to o nedělích před zpívanou mší svatou). Výňatek z Graduale Romanum nazývá se ,Kyriale", obsahuje jen stálé, neproměsilivé části mešní (chorální). — Není dnes dovoleno zpívati podle Graduale medicejského, nýbrž podle nového, vatikánského vydání. Oficielní vydání Graduálu jsou v gregoriánské notaci. Aby usnadněno bylo zpěvákům, neznajícím chorálních not, zpívání chorálních melodií, byly tyto liturgické knihy přepsány a vy-dány v notaci moderní. Rovněž průvod varhan byl vydán k uvedeným zpěvům liturgickým. Varhanní hna pří zpívané mši svaté, úkol varhaníka spočívá jednak v doprovázení sboru pěveckého, at při chorálu či v homofonních skladbách, jednak v předehrách a mezihrách mezi jednotlivými částmi mše svaté Hra varhanní má býti hodnotná a odpovídati posvátnosti obřadu. Proto nesmí míti ráz světskosti. Není myslifelno, aby jednotlivé mezihry -- improvisace — byly ariemi z oper neb všedních světských skladeb jakéhokoli druhu. Hraje-li varhaník vlastní im- 93 | ||||
|