|
| ||||
| ||||
|
provisace, budiž si vědom svých schopností. Jak trapně působí (mnohdy i při Tiché mši sv. se zpěvem lidu), když v mezihrách slyšíme na místě vkusné improvisace pouhé škálové etudy, podložené jediným tónem pedálul
Hra varhaníka musí býti také v naprostém souladu s pokračováním liturgické-ho úkonu. Praeludium při příchodu kněze k oltáři nebudiž příliš dlouhé, nebot jakmile kněz začne se modliti stupňové modlitby, má sbor začíti se zpěvem Introifu. Na konec Introitu po krátké modulaci do příslušné toniny navazuje sbor hned Kyrie. Po Kyrie, stojí-li kněz již uprostřed oltáře, umlkají varhany a kněz intonuje Gloria. Postačí pak jediný akord, aby sbor mohl pokračovati ,Et in terra pax hominibus..." Dozpívá-li sbor kteroukoli mešní část dříve, nežli kněz skončí modlitby, varhaník slabě praeluduje, dávaje pozor, až kněz skončí. Je-li varhaníku známa obvyklá výše hlasu celebranta, modulaci skončí akordem, aby kněz mohl v jemu obvyklé výši navázati další svůj zpěv. Není-li varhaník dosti zručný v improvisaci, doporučuje se hráti z některé vydané sbírky praeludií. K doprovázení chorálu jest velmi vhodné hráti doprovod z oficielních vydání liturgických knih. Harmonisovati správně staré církevní foniny a je transponovati, je velmi tvrdým oříškem i pro školeného varhaníka. Doprovázení sboru musí se díti s uměleckým vkusem. Varhaník nesmí zapomínati, že tu nevystupuje jako sólista na svůj nástroj, nýbrž že hlavním jest tu lidský hlas, pronášející modlitbu a že varhany podepírají jej harmonicky v jeho melodiích? Velmi častý zjev že sbor zaniká pod mohutnými akordy varhan -- dává varhaníkovi vysvědčení o jeho nedostatku hudebního cítění a vkusu. Také volba vhodných rejstříků jest velmi důležitá pro doprovázení liturgických zpěvů. Odpovědi sboru na předcházející zpěv celebranta buďtež vždy náležitě při-praveny) Zpívá-li kněz ,Dominus vobiscum" a je při tom slyšeti s choru staccatové tóny, jimiž (někdy i v silných rejstřících) varhaník hledá náležitou výši tónu celebrantova, působí to jistě ne příjemným pocitem. Recituje-li sbor některé mešní části s doprovodem varhan, budiž k tomu volen rejstřík jemný a ťonina, která nejlépe odpovídá poloze hlasu. Jest nutno, aby výslovnost byla srozumitelná, aby věřícím byl znám obsah zpívaného. Toho nutno dbáti zejména při recitativu. Na konci mše svaté varhaník hraje postludium tak dlouho, až kněz, pokloniv se neb pokleknuv před oltářem, odejde do sakristie. (Pokračování.) O. A. Tichý: O harmonisaci gregoriánského chorálu. Řehořský zpěv je melodie absolutní i nepotřebuje býti doprovázen. Proto také nejlepším dojmem působí, když se k této úchvatné monodii nepřipojuje žádná harmonie, poněvadž tak byla skladatelem míněna a poněvadž svrchní tóny lidského hlasu, jež mu dodávají barvy a výraznosti, nejsou pohlcovány plochým mechanickým timbrem varhanního rejstříku. Zpívati bez doprovodu, fot ideál, ale uskutečnitelný jen tehdy, máme-li činiti s naprosto jistými zpěváky, kteří ani neklesají ani nestoupají, a kteří zpívají bezvadně podle not. Ježto však je takových sborů namále, zvláště při neobyčejné proměnlivosti jistých částek liturgického zpěvu, takže jich někdy ani nelze připraviti ve zkoušce a musí se zpívati z listu, varhanní doprovod bývá často jedinou pomůckou, abychom nedistonovali, zpívali pohromadě a nezmýlili se. Že harmonisování chorálu n,-ní zásadním bludem, tomu nasvědčuje, že všecky benediktinské kláštery, ač tak žárlivé na integritu chorálního umění, obecně při-pouštějí doprovod varhan. Jde ovšem o to, aby tento doprovod vyhovoval jistým podmínkám, a ty tu právě budeme studovati. Bylo by omylem se domnívati, že zákony gregoriánské harmonisace a zákony novodobé harmonie jsou si úpině cizí. Umění hudební je jediný strom, byt i je-ho některé větve byly zamořeny snětí nebo se plouhaly v blátě, ale je živen touž mízou a roste nebo hyne týmiž vlivy. Proto nesmíme opovrhovati harmonickými 94 | ||||
|