|
| ||||
| ||||
|
zkušenostmi, necht klasickými, necht moderními a nezabedňovati se v šabloně. Také se nesmíme spokojovati methodou „snadno a rychle”, neboť harmonická věda představuje úpornou práci několika věků a nelze ji směstnati do několika všeobecných pouček. Zákon studia, práce v „potu tváře”, ani tady nelze obcházeti, i radíme varhaníkům méně zběhlým v harmonii, aby si raději opatřili slušný doprovod, než by odívali cudnou řehořskou melodii v nestydaté módní harmonie nebo ji hyzdili pytlovinou svých neohrabaných elaborátů.
Každému se ovšem naskytne, že musí někdy z listu harmonisovafi tu neb onu chorální větu (diecésní proprium nebo některé antifony při nešporách), pro-to je radno býti na všecko připraven. Ostatně, miluje-li kdo chorál, dbá o to, aby si opafřil všecky znalosti, jež k němu příslušejí, tedy se jej naučí i řádně harmonisovati. Nemělo by smyslu rozebírati zde obecné harmonické zákony. Všimněme si jen toho, čím se vyznačuje gregoriánská harmonie a čím se liší od harmonie moderní. Správná chorální harmonisace má odpovídati slohu chorálu, který jest melodie diatonická a může tedy býti harmonisován jen akordy sestavenými z not příslušné starocírkevní foniny. Nemožno tedy harmonisovati první icnus jako moderní Toninu d-moll s použitím cis v dominantním trojzvuku a ještě méně v dominantním sepfakordu. Taktéž je nemožno harmonisovafi 7. nebo 8, tonus jako obyčejné G-dur, s použitím jednoho křížku. To jsou ,;ukrutnosti", jež po-střehne jen poněkud cvičený hudebník, ale jsou i jiné slohové chyby, méně zřejmé, ale neméně nelogické, a těch se dopátráme jen důkladným studiem gregoriánské tonality. To by ovšem vyžadovalo samostatného článku, i přejděme dále, Obecně lze říci, že k harmonisaci chorálu se hodí všecky akordy, nestírající jeho svérázu. Vylučuje-li chorál chromatiku (vyjma proměnlivé h a hcs v ně-kterých foninách), jest eo ipso vyloučena i z jeho harmonisace.*) Jsou tedy zakázány všecky alterované akordy a hes lze užívati jen k harmonisaci těch tónů, ve kterých se opravdu vyskytuje. Kromě toho dlužno vymýtiti i dominantní sepfakord při durových kadencích a kvarfsextakord, nebot oba ty akordy příliš připomínají moderní, najmě divadelní hudbu. Někteří učitelé je při-pouštějí v jistých výjimečných případech, ale začátečník se jich nezbytně musí vystříhati, aby nezaměňoval výjimky s pravidlem. Měkké septakordy prokazují výborné služby, ač se jich nesmí nadužívati, aby celkový ráz harmonisace nebyl příliš drsný. Velmi důležito jest věděti, pod které noty dlužno podložiti nový akord. V moderní hudbě se tak činí na těžkou dobu taktu, ale v chorálu není taktových čar, co tedy počíti? Až do nedávna se radilo měniti akordy na slabiky pří-zvučné, ale tato theorie je velmi nedokonalá a naprosto selhává v dlouhých vokalisách, jako na př. v alleluja. Dom Mocquereau, učený benediktin solesmeský, navrhuje měniti akord na ryfhmickou fhesi melodie. To jest mnohem .muzikálnější, a dbáme-li jeho ,iktů", jakž nazývá svislé čárečky označující rythmický klad ve sporných případech, docilujeme překvapujících výsledků. Ještě jedna otázka: je lépe doprovázeti čtyřhlasně než trojhlasně, jak činí mnozí Francouzové? Tisto jest, že frojhlasý doprovod je pružnější než čtyřhlasý, zejména při částkách zpívaných jenom praecentory, ale zpívá-li celý kos-tel, byl by Trojhlas přece jen poněkud hubený. Nejlépe jest přizpůsobiti doprovod okolnostem. Jsou varhaníci, kteří zpívané melodie vůbec nehrají, doprovázejíce ji dvěma nebo třemi hlasy kontrapunktickými. Ti jsou admirandi a ne imítandi, poněvadž se může státi, že vše skončí nehoráznou hakofoni~í. Stačí sfřídati Trojhlas se čtyřhlasem, ale nejsme-li jisti, lépe jest opatřiti si doprovod, který už dbá rozdílu mezi užším a širším sborem, jako na př. doprovody Giulia Basa nebo E. Collarda (vycházejí jako příloha francouzské hudebně-liturgické revue Petife maitrise). Zpívá-li se celé officium chorálně, nastává varhaníkovi nový nesnadný úkol. Dlužno mu zladiti s gregoriánským chorálem i svá preludia a své modulace. S počátku učiní nejlépe, „nahraje-li” prostě následující chorální částku a skončí * Tím odpadá i chromafisovaná tercie v závěrečném akordu 3. a 4. tónu. 95 | ||||
|