| ||||
| ||||
správným tonálním závěrem. Potom, studoval-li kontrapunkt, pokusí se rozvésti některý motiv z oné chorální částky. Práce ta je zprvu nevděčná, hrnouf se vám pod prsty samé moderní obraty, ale časem se do toho vpravíte a přesvědčíte se, že není bohatějšího zdroje improvisace, než právě chorál. Co už je hluboké krásy v pouhém gregoriánském závěru i jak se mollová melodie ihned zušlechtí, jak se rázem stane originální, zbavíte-li ji nasládlého, z dur vypůjčené-ho citlivého tónu na 7. stupnil Cítíme, že návratem ke starým toninám bylo by lze obroditi veškeru hudbu zestárlou nadužíváním chromatického ličidla.
Improvisujeme-li v církevních toninách, jest logické, abychom v nich i modulovali, to jest vystříhali se tvrdého dominantního septakordu, kvartsextakordu a akordů alterovaných. Velmi výhodno jest používati Lisztem vyslovené zásady, že dva akordy, jež mají alespoň jeden společný tón, lze vzíti za sebou bez jakékoliv modulace. Totéž lze obrátiti i na foniny a říci, že mají-li jejich tanické trojzvuky aspoň jeden tón společný, možno je navázati také bez přípravy, ač se doporučuje zahráti aspoň začátek další věty, aby si zpěváci zvykli na novou foninu. Co se týče nešpor, jsem toho názoru, že se zcela dobře možno obejíti bez modulací mezi anfifonami. Což se nezpívaly už před vynalezením varhan? A přece jest jisto, že je zpěváci také transponovali, sice by byli uvázli v polovici žalmu. Spíše se podobá, že ti, kdož antifony původně seřadili, měli na mysli určité transposice a že jest na nás objeviti vyhovující sled tonin na základě společné toniny neb dominanty neb jiné příbuznosti. Jsme-li nuceni modulovati, dávejme přednost modulaci melodické před harmonickou, nebof jest přirozenější a stylovější. Základem hudby je melodie a nikoliv její harmonický kolorit. Proto jest radno psáti chorální doprovod kontrapunkticky, aby i doprovázející hlasy měly samostatný melodický smysl. Tím se vyhneme všelikému „vycpávání” hudební slamou a vše až do poslední no-tečky bude žíti pravým a zdravým životem. Závěrem podáváme několik ukázek modulace. Jde o přechod z prvního tónu na d do třetího tónu s tonikou dis, jak by tomu bylo na př. na Vše svaté, kdybychom po introitu zpívali Kyrie ze mše číslo druhé. i. 1. Modulace čistě harmonická. Ky - ri - e - — — - w. —w atd. 2. Kratší harmonická modulace. 4. Modulace melodická, ale poslední trojzvuk introitu a první akord přechodu jsou spojeny na základě společného tónu f eis). ť # # 3. Modulace melo- i dická; první no- ta je společná oběma toninám. 5. Modulace melo- dická. Spoj a- ~~ kordů d-moll a cis-moll je od- vážný, ale přec muzikální. 96 | ||||
|