|
| ||||
| ||||
|
Požadavky kladené na počáteční činnost Jednoty nebyly malé. Kromě pravidelných zpěvů jest to slavnost kladení základního kamene, benedikce a konečně svěcení nového kostela, kde Cyrilská Jednota předstupuje s církevními chorály tak úspěšně, že získává dík i těch nejvyšších církevních hodnostářů. Kdo byl přítomen v r. 1929 svěcení velechrámu sv. Víta v Praze a slyšel to množství obtížných církevních zpěvů, zpívaných od bohoslovců pražského semináře, do-vede pochopiti, že to vše mohla zdolati při svěcení kostela sv. Vojtěcha místní Cyrilská Jednota, jejíž členové věfšinou byli začátečníci. Jaká to musela býti úmorná práce sbormistra Jednoty, jaká to musila býti píle a láska všech členů, hlavně mužských — povětšině horníků, kteří po denní těžké práci navštěvovali jistě časté zkoušky. Jistě vděk a dík zaslouží všichni a zpíval-li před chvílí sbor:
„Vzpomínáme v této chvíli těch, již došli k svému cíli --a již v hrobě tmavém tlí ---kéž v náruči Tvojí dlí...” byla to jistě upřímná vzpomínka a zároveň modlitba za ty, kteří předešli nás na věčnost. Je jich hodně a mezi nimi i fři jmenovaní zakladatelé ... Leč jejich duch v Jednotě zůstal. Jednota dále pinila svůj úkol a i když snad v určitých obdobích se od něho uchýlila, přece nedospěla tam, aby živořila a zpěvem neoslavovala svátky a slavnosti církevního roku. Po éře Hofmayerově, kterou jsem nazval prvním slavným obdobím Jednoty, přichází éra druhého sbor-mistra, p, učitele Rataje, jehož po světové válce vystřídává p. poštovní revident Korejs a s ním druhé slavné období Cyrilské Jednoty, období reformace a přesného liturgického zpěvu, bez nejmenších úchylek, jdoucího až do těch nejmenších podrobností. Líčiti činnost období Korejsova jest zbytečné, nebol všichni jste jistě pamětníky té nedávné doby. A jeho nástupci, p. pošt. revident Mayer a pan učitel Šmerhovský, dnešní sbormistr jednoty, šfastně navázali na činnost páně Korejsovu a dovedli Cyrilskou Jednotu až k dnešnímu slavnému jubileu, na něž nynější pan sbormistr, přes všechny obtíže vlastní, připravil se se svým sborem opravdu tak, jak velikost památného dne, a to nejen pro Jedno-tu, ale pro celé naše město, vyžadovala. A opravdu dlužno se v dnešní době ob-divovati idealismu, který jistě prýští z hluboké víry všech členů jednoty, že s ta-kovou láskou překonávají nejen obtíže vlastní, ale i překážky, které jsou jim z ne-pochopení nebo z neznalosti v jejich ušlechtilé a bohumilé práci kladeny. Tím větší mají zásluhu u Pána Boha. Padesát let, dlouhá to doba. Padesát let práce — a dobrý výsledek. Padesát let modlitby — a stálé požehnání Boží. Nechf Pán Bůh a svatí patronové naši provázejí i nadále činnost naší Jedno-ty; nechf ona v radosti a v žalech, přes všechny překážky roste, sílí a mohutní, nechf stále v našich chrámech zní její posvátné zpěvy, nechf najde přízně a po-chopení. „Do nových let ochranu, posilu a obranu, pro nás i pro budoucí, dej, Bože všemohoucí?” Tof moje upřímné přání a jistě, vzácní hosté, i vaše? Do nové padesátky „Zdař Bůh?” „Poslouchej pilně písně národní; jsou bohatým zdrojem krásných melodií a otevírají pohled do povahy různých národnosti. — Příčinou úpadku hudby jsou špatná dívadla a špatní učitelé. Je neuvěřítelno, jak poslednější mohou býti na dlouhý čas, ba celým generacím škodliví. — Jsou tu také ti s malým nadáním, kte- ří se však mnoho učilí a okolnostmi byli připoutáni k hudbě — řemeslnící.” — R. Schumann. 100 | ||||
|