|
| ||||
| ||||
|
František Zagiba: Slováci na pražské konservatoři.
Pražská konservafoř hudby slaví 125. výročí svého (rvání slavnostními koncerty, na nichž jsou prováděny skladby bývalých profesorů a odchovanců tohofo ústavu. Pražská konservafoř, jež zaujímá třetí čestné místo mezi evropský-mi hudebními školami, vychovala za uplynulých 125 let hojný počet hudebně dokonale vzdělaných umělců, kteří rozcházejíce se po celém světě, šířili všude slávu tohoto ústavu. Již od prvopočátku byla konservafoř navštěvována velikým počtem cizinců, zvláště její varhanická škola. Absolventi této školy stávali se řediteli kůrů a varhaníky v zemích bývalé říše rakousko-uherské. Koncerty, pořádané konservatoří, znamenaly vždy významnou událost pro hudební život střední Evropy. Žáci tohoto ústavu vystupovali pod dirigováním největších světových mistrů. Sami ředitelé a profesoři byli vždy nejlepší hudebníci, kteří důstojnou representací získali ústavu jméno a vážné uznání jak doma, tak i za hranicemi. Česká hudební kultura byla přinesena na Slovensko právě odchovanci tohoto ústavu. Není snad ani jediného hudebního archivu církevních skladeb na Slovensku, kde by se nenašly skladby Voříška, Novotného, Pokorného a jiných. Koncem 18. století projevil se v Čechách pokles umělecké hudební kultury, což způsobilo jakousi všeobecnou hudební nečinnost. Touto pasivitou probuzeni projevili přátelé hudby začátkem 19. století snahu povznést cennou hudebtií kulturu, a za tím účelem shodli se přední 'činitelé pražského veřejného živo-ta, včele s hrabětem Nosticem, r. 1808 zřídit hudební ústav. Protože neměli veřejných prostředků, přispěl každý k uskutečnění této snahy značnou sumou, aby se mohlo začít co nejdříve s vyučováním. Roku 1810 byly vypracovány stanovy „Spolku pro zvelebení hudby v Cechách”, a vyučování na této hudební škole, vydržované tímto spolkem a umístěné v Hybernském klášteře, bylo zahájeno dnem 1. května 1811 pod vedením prvního ředitele Dionysia Webera. Školské osnovy ústavu byly vypracovány podle osnov konservatoře pařížské. Všichni další ředitelé byli světoznámí skladatelé své doby i dnešní, jako Kittl, Krejčí, Bennewifz, Skuherský, Dvořák, Kaan, Novák, Foerster a jiní. Do prvé polovice 19. století byla česká hudební kultura přinášena na Slovensko a do Maďarska jenom českými hudebníky. Až začátkem druhé poloviny minulého století přicházejí sami Slováci na tento ústav, hnáni tužbou získati si dokonalou hudební výchovu. Jako první žáci Slováci zapisují se na tento ústav František a Ondřej Žasskovský. Rodina Žasskovských má velké zásluhy v dějinách církevní hudby na Slovensku a v Maďarsku. Oni vydali první katolický zpěvník pro gymnasia v Maďarsku, dále „Chorální knihu církevních obřadů”, a první „Školu pro varhany”, které používají ještě dnes v Maďarsku na učitelských ústavech. Tito bratří získali si zvučné jméno i jako umělci ve hře na varhany. Jejich otec, Ondřej Žasskovský, narodil se v Oravě a byl ředitelem kůru při arcibiskupském chrámu v Osfřihomě. Své dva syny vyučoval už v mládí hudbě a tak připravené poslal na pražskou konservafoř. Starší syn Franfišek narodil se roku 1819 v Dolním Kubíně. Už jako student na učitelském ústavě v Košicích byl varhaníkem u tamních Dominikánů. Po dokončení učitelského ústavu byl poslán na varhanickou školu do Prahy, kde pobyl v letech 1841-1843. Studoval u ředitele školy F. K. Pifsche a po absolvování stal se profesorem hudby na učitelském ústavě v Osfřihomě a dirigentem tamního arcibiskupského kůru. Vydáním díla ,Manuale musico-liturgicum" zasloužil se o jednotu v církevních obřadech v kostelích zemí bývalého Uherska. Se svým mladším bratrem vy-dal několik církevních zpěvníků. Byl členem pražského církevního spolku a Žofínské akademie, a byl pro své zásluhy o církevní hudbu vyznamenán zlatým záslužným křížem. Jeho syn Karel studoval též v Praze u Josefa Proksche a stal se nástupcem otcovým. 110 | ||||
|