|
| ||||
| ||||
|
Mladší bratr Františkův, Ondřej Žasskovský, narodil se r. 1824 v Dolním I~ubíně. Studoval gymnasium ve více městech, pak právo v Košicích. Po ukončení studií právnických vstoupil na pražskou varhanickou školu, kde byl žákem profesora Pifsche. Napsal spolu se svým starším bratrem mnoho cenných hudeb,něpedagogických děl, mezi jinými „Zpěvník”, jenž byl zaslán církevní vrchností osfřihomského gymnasia F. K. Pitschavi, toho času řediteli varhanické školy v Praze, aby prohlédl a schválil melodie, vypracované bratřími Žasskovskými. Po tomto schválení děkují autoři zpěvníku v úvodě řediteli Pifschovi, a věnu-jí dílo osfřihomskému kanovníku Norberfu Juhászovi, štědrému podporovateli hudby, čestnému členu pražské „Filharmonie”, spolku pro zvelebení hudby v Čechách. Tento zpěvník, který má dnes celou řadu vydání, je dosud užíván na středních školách v Maďarsku.
Začátkem druhé polovice 19. století začíná býti pražská konservafoř vždy hojněji navštěvována Slováky, a tak po brafřích Žasskovských mezi jinými studují tam varhany Jan Audran — Stará Voda, Franfišek Krejcar — Dobrá Voda, Karel Redlbach -- Nitra, Ludovit Sedlák Krásná Hora, Jan Wolf — Hrádek, Jindřich Zyka - Roztoky, Franfišek Novák — Čachtice, housle. Jak viděti z uvedených jmen a oborů, většina Slováků studovala varhany a věnovala se církevní hudbě na Slovensku. I dnes působící ředitelé biskupských kůrů na Slovensku jsou Slováci, kteří studovali v Praze. Tak Mikuláš Schneider-Trnavský, známý církevní skladatel slovenský a dirigent v Trnavě, studoval v Praze komposici a varhany. (Gustav Stanik, ředitel biskupského kůru v Rožnavě, studoval na varhanické škole u Skuherského a Blažka. Má více církevních skladeb. Stanik žil v doby rém přátelství s 'Hynkem Vojáčkem, dirigentem býv. carské opery v Petrohradě, a má od něho více skladeb darovaných, jež dosud jsou neznámy v bibliografii o skladbách Vojáčkových. K Stanikavi chodívala často na návštěvu Ba-žena Smetanova, dcera Bedřicha Smetany, když žila delší dobu na Slovensku u Rožnavy. Stanik působil jistou dobu i v Báňské Bysfřici jako dirigent po J. L. Bellovi. Ředitel košického biskupského kůru Oldřich Hemerka studoval též v Pra-ze a složil více církevních skladeb. Po převratu v roce 1918 studovali na pražské konservatoři Vilém Figuš-Bysfrý, dirigent v Báňské Bysfřici, a mladý skladatel slovenský Ladislav Stanček, dirigent ve Spišské Kapitule. V přítomné době stává se pražská konservatoř kolébkou hudební výchovy mladých slovenských skladatelů, mezi nimiž někteří z komposičního oddělení Vítězslava Nováka získali si jména i za hranicemi, jako Alexander Moyses, po-ctěný cenou Štefánikovou, dále Eugen Suchoň. Vítězslav Novák má i pa jiné stránce vztah ke Slovensku. Brává Totiž motivy ke svým symfonickým básním z melodií slovenských lidových písní, a některé jeho skladby vznikly přímo z dojmů získaných na Slovensku. J. K. Zástěra: Apoštolát zpěvu. Začnu vzpomínkou. Po bílé silnici k městu vracejí se děti z pole a lesa. V náručí mají polní květy a v očích úsměv. Nejmenší děvčátko zpomaluje své kroky, trhá na mezi hrst drobných zvonků a za někým se ohlíží. Vskutkul Chudý, omšený kříž jí kyne, a ona pokleká. Ostatní děti pochopily. Mžikem jako vlaštovičky slétají se před křížem a hlasitě se modlí. Plno květů u paty kříže hořelo Spasiteli jejich něžnou láskou dlouho do noci. Není tato prázdninová pohádka hluboká jako krása lesní studánky? Vidíme v ní nebe i sebe. Připadá mi, že jsme dětmi, které našly cestu do zahrady Boží a tam obdivujeme spanilé květy,a toužíme po oživujícím ovoci. Což jiného je liturgie, než sad Boží, ráj navrácený lidstvu Vykupitelem? Vracejme se stále jako děti do této zahrady liturgie a natrhejme si nejhezčích 111 | ||||
|