|
| ||||
| ||||
|
pěvců. Jen se rtů čistých přijímá Bůh naši chválu. Spasitel to tak jasně pověděl při svém vjezdu do Jerusalema (Mat. 21, 16). Jeho Církev o to každodenně prosí a ve svých zákonech o posvátné hudbě volá chlapce, aby svými nevinnými hlásky zpívali s kněžími při liturgii.
Vzácná výsada mládeže? Jak moudrý to zákon i ve světle hudební vědy! Bůh dal každému schopnost mluviti a zpívati. Není doopravdy lidí nehudebních, nýbrž zůstávají jimi jen ti, kdož ve svém dětství byli v hudbě nepovšimnuti, opuštěni. Ani jejich zpěvnost se neprobudila. A kdo probouzí uši a hlas dítěte? Bůh svěřil Tuto moc matce. Tklivá melodie první písně, již matka u kolébky zpívá, působí čarovně; dítě zvyká písním, a samo pozvolna zkouší svůj hlásek. Jak svatý úkol mají křesťanské matky! Písněmi promění celou rodinu. Kdo zabrání věřící matce, aby nezpívala písně svaté, v nichž znějí slova života: Ježíš a Maria? Zpěvnost probuzená se musí pěstovati. Zkuste po večerní modlitbě každodenně chvíli zpívati s dětmi zbožnou píseňl Nejlépe je přivábíte vánočními koleda-mi. Ježíšek-Děťátko je jim nejbližší. Blaží je potěšiti jej písničkou. Písně postní a velikonoční seznámí je potom s jeho utrpením a slávou. To už je počátek liturgického života. Ale domácí zpěv není jen pro malé děti, každá katolická rodina by měla celá si zvyknout při společné modlitbě na společný zpěv zbožných písní. Tím rodinná pobožnost stane se světlem, které zjasní tváře, uvolní napětí starostí, vyrovná příkrosti, povznese a posvětí. Vážnost těm chvílím dodá otec. Stýskáme si, že se nezpívají naše krásné národní písně světské. Ony spolu s celým f. zv. národopisným svérázem, zvvky a obyčeji, byly do jisté míry ovocem katolického světového názoru. S ním odešla píseň duchovní a za ní světská. A protože se lidem po zpěvu přece stýská, živí se nyní odpadky umění a kultury. Píseň kavárenská, operetní, jazzová a trampská strhují mládež do tenat hříchu. Proto je nutné, aby katolíci ve svých rodinách využili síly katolických písní. Potom budou vroucněji zníti i v našich svatyních. Stálým zpíváním ve chrámu porostou opět ponenáhlu hudební a pěvecké schopnosti mládeže. Písně také ochrání světlo víry v jejich nezkažených srdcích. To věděl dobře, kdo po převratu lstivým výnosem ,zdobrovolnil" účast školní mládeže na službách Božích. Ale rána padla vedle. Povahu národa zbavil zpěvnosti, ve chrámu trvale a dobře pěstěnou. Vydal mládež nábožensky lhostejných rodin nebezpečí špatných písní. Je naší povinností zachrániti posvátným zpěvem dorost. Protestanté, zavrhnuvše Nejsvětější oběf a liturgii, ustrnuli jen na nejnižším projevu hudebním. Zpěv v řeči lidu je jim dokonce obsahem bohoslužby. Jejich umělý zpěv v tak zvaných kantátách a oratoriích ocitl se úpině v ovzduší světské hudby divadelní. Katolická Církev otvírá svým věřícím cesty až k nejvyššímu umění pěvecké-mu. Lidová píseň duchovní je k tomu pouhou přípravou a školou, klasická polyfonie Církví schválená vznešenou metou. Užijme tedy svěžích schopností mládeže a vychovejme ji soustavně pro zpěv na kůru! LI pěveckého pultu ve stínu varhan naši přední umělci snili své první hudební sny, a z posvátného zpěvu ssáli na celý život tajemnou jistotu, že jdou za pravou krásou. Nemohu zde popisovati odbornou výchovu mládeže. Církev sama ukazuje, že bude potřebí ve všech osadách zřizovati farní pěvecké školy. K tomu jsou povolány právě tak zvané Farní jednoty Cyrilské. Získejme pro to zdatné síly! Zbývá tu prázdné místo apoštolům mládí, našim katolickým studentům. Postarejme se, aby se aspoň za vysokoškolských studií seznámili ve zvláštních kursech se zásadami katolické posvátné hudby, a věřím, že ti hudebně založení zachrání zpěvem liturgickým mládež a uchrání ji Bohu. Těžší práce bude s dospělými• Všimněme si nejprve pěvců a hudebníků. Ne-schází jich, zvláště ve větších městech. Mnozí velmi rádi účinkují na katolických kůrech, ale nejsou si vědomi svého úkolu, který je pravou službou liturgickou. Hledme je mírností a dobrým příkladem seznámiti s velikostí liturgie a ukázati, že nekoná se proto, abychom mohli zpívati a hráti, nýbrž zpívajíce a hrajíce, obětujeme Bohu nejkrásnější umění lidského srdce, poněvadž jsme povinni jej 115 | ||||
|