|
| ||||
| ||||
|
Kněz za hry varhan odchází do sakrisfie. Načež varhany umlkají.
Výjřmkou mezi všemi ročními nedělemi jest neděle Smrtelná a neděle Květná. O těchto dvou nedělích jest zpěv předepsán tak, že po antifoně ,Asperges me" následuje žalm 50. ,Miserére mei, Deus", ale vynechává se malá doxologie: „Gloria Patri...”. Po žalmu následuje hned anfifona jak se začátku. V době velikonoční, od Božího hodu velikonočního až včetně do Božího hodu svatodušního, intonuje kněz po příchodu k oltáři — když varhaník ukončil před tím předehru v hypomixolydickém závěru — antifonu „Vidi aquamv níž sbor pokračuje podobným způsobem, jak v předchozím uvedeno. Po antifoně následuje žalm 117. ,Confitémini Domino...”, po něm „Gloria Patri” a opět se opa-kuje antifona „Vidi aquam”. Obřad a zpěvy při zpívané mši svaté. Missa canfafa. Jakmile ministrant dá zvonkem znamení, že kněz vychází ze sakrisfie, zapačne varhaník praeludium na varhanách až po tu lobu, kdy kněz upravil korporál pod kalichem uprostřed oltáře a na epišfolní straně poté otevřev mešní knihu, sestoupí po stupních oltářních doprostřed, žehná se sv. křížem a začne vstup-ní modlitby. Varhaník mezitím moduluje do příslušné tóniny, jíž následující zpěv začíná, a kantor na kůru intonuje počátek „Introitu” až ke znamení hvězdičky, odkud se připojí celý sbor. Předpisem posv. kongregace ritu z r. 1753 jest stanoveno, že introit se má zpívati, když celebrant začíná vstupní modlitby; ne tedy dříve, ani později, aby se obřad zbytečně neprodlužoval. Introit skládá se z antifony, žalmu, jehož začátek zpívá kantor až k místu označenému hvězdičkou, odkud následuje sbor, a malé doxologie (Gloria Patri) již obvyklým způsobem zpívá kantor střídavě se sborem. Znovu pak se opakuje začátek antifony, kterou možno pak i jen recitovati s průvodem varhan. Není však dovoleno, aby opakování antifony bylo vynecháno? Hned pak po Introitu následuje kratičká modulace do příslušné foniny a sbor zpívá Kyrie. Mezitím kněz dokončiv vstupní modlitby, přistupuje k oltáři, kde se modlí na epišfolní straně Introit a Kyrie eleison. Není-li na kůru Kyrie do-zpíváno, čeká kněz uprostřed oltáře, až sbor skončí, načež obrácen k oltáři intonuje „Gloria in excelsřs Deo!” Jest nutno, aby varhaník skončil ihned, jakmile sbor dozpívá, aby kněz nemusel s pokračováním obřadu vyčkávati? Sbor pak pokračuje ihned slovy: ,Et in terra pax hominibus..." Není do-voleno opakovati intonovaná slova knězova? Není také dovoleno kteroukoli část teksfu Gloria vynechávati neb zkracovati; každá skladba homofonní musí ob-sahovati celý předepsaný teksf, jinak jest zakázáno takových skladeb používati (u chorálu se takový případ nevyskytuje). Zpívá-li sbor Gloria chorálně — tak tomu i u všech dalších mešních částí, jakož i při Kyrie střídá se zpěv kantorů se zpěvem celého sboru. Když sbor skladbu dozpíval, obrací se kněz k lidu a zdraví jej s rozpjatými pažemi pozdravem: ,Dominus vobiscum" -- sbor odpoví: ,Ef cum spiritu tuo?" — Tento pozdrav týmž nápěvem opakuje se při mši sv. čfyřikráte. Tyto odpovědi možno zpívati i jednohlasně s průvodem varhan (v některých zemích však převládá názor odpovídati jednohlasně bez průvodu varhan — což jest i správnější, nebof kněz intonuje také bez průvodu a zpěv sboru jest jen odpovědí na pozdrav kněze). Jest dovoleno také zpívati tyto odpovědi čtyřhlasně á capella. Po tomto pozdravu jde kněz na stranu epišfolní -- varhany umlkly — kde zpívá ,Kolektu" (v některé neděle neb svátky bývá i vícero kolekt), jež začíná: „Orémus?...” a končí „... per omnia saecula saeculórum”. Sbor při těchto modlitbách dává dobrý pozor, aby mohl vždy včas odpověděti: „Amen”. Po Oracích (kolektách) zpívá kněz „Epištolu”. Tato část Písma sv. nekončí však žádným závěrem, toliko konec se poněkud protáhne, proto musí chor býfi bedliv, aby po skončení epištoly započal se zpěvem ,Gruduale". Postačí, když 119 | ||||
|