| ||||
| ||||
varhaník udá pouze akord a kantor (zpívá-li se chorálně) ihned infonuje začátek Graduale až ke znamení hvězdičky, odkud pokračuje sbor až k verši — označenému V, který zpívají pak kantoři. Po verši následuje „Alleluja”, jež zpívají kantoři až k hvězdičce, načež je sbor toutéž melodií opakuje a přidá následující jubilaci. Kantoři pak zpívají další verš ~. až ke hvězdičce, odkud pokračuje sbor. Po dozpívání verše kantoři zpívají melodii „Alleluja” a sbor naváže ihned jubilaci (bez opakování Alleluja).
Graduale zpívané sborem musí míti týž teksf, jaký se toho dne modlí kněz u oltáře. Musí se zpívati celé, jak předepsáno. Není dovoleno zpívati je v českém jazyku. Nemůže-li chor graduale zpívati, jest povinen je alespoň recitovati za doprovodu varhan. Recitaci jest možno provésti i smíšeným vícehlasem. Rozhodně však není možno zcela, neb i zčásti je vynechati a dobu mezi epištolou a evangeliem vypiniti hrou na varhany (S. R. C. ze 14. IV. 1753) aneb nahraditi je skladbou jiného fekstu, byti liturgického, jak se dosti často stává! Graduale a Gractus. V Graduale ve mších od neděle Septuagesima (Devífníku) až do Bílé soboty (Sabbato Sancfo), dále o suchých dnech a při mších Requiem nezpívá se „Alleluja”. Na místě toho zpívají kantoři začátek ,Tracfus" až ke hvězdičce, načež sbor pokračuje. Je-li více veršů fracfu, zpívá se sfřídavě. Části tractu, po případě i celý jest dovoleno recitovati, nikoli však zkracovati, neb zcela vynechati (S. R. C. ze 7. IX. 1861). Na místě Graduale od soboty před Bílou nedělí (Sabbato in Albis) až do oktávy Božího hodu svatodušního (sobota před Nejsv. Trojicí) nezpívá se Graduale. Na místě jeho zpívá se čtvero „Alleluja” s dvěma verši. Výjimku však činí mše sv. ,Rogationum" a mše sv. o vigilii Božího hodu svatodušního, kdy se zpívá jen jedno „Alleluja” s veršem. Čtvero Alleluja zpívá se tak, že prvou melodii Alleluja zpívají kantoři bez jubilace, načež je opakuje sbor a přidá jubilaci. Pak následuje prvý verš obvyklým způsobem. Druhou melodii Alleluja zpívají kantoři až ke hvězdičce a sbor pak přidá jen jubilaci, načež následuje verš druhý týmž způsobem. Když sbor ukončil, zpívají kantoři melodii druhého Alleluja a sbor přidá jen jubilaci. Následuje-li však po velikonočních Alleluja ještě Sekvence, opakují kantoři melodii druhé-ho Alleluja až po sekvenci, načež sbor přidá jubilaci. Sekvence. Z mnoha sekvencí středověkých zachovalo se jich v nynějším Missale Romanum jen pět. Byly to původně jubilace připojené k alleluja po Graduale. V roce 1568 papež Pius V. stanovil sekvence jen pro následující svátky: „Vicfimae paschali laudes..,” pro dobu velikonoční, ,Veni sancfe Spiritus" pro dobu svatodušní, „Lauda Sion” pro oktávu svátku Božího Těla, ,Stabat Mater" — Sedmibolestné P. Marie a ,Dies irae" ve mši sv. zádušní. (Pokračování.) V. Říhovský: Seznam skladeb Josefa Wíntra. (Dodatek k jeho životopisu.) Op. 1. Missa in hon. scti Josephi. 2. Skladby pro housle a klavír. 3. Requiem pro smíš. sbor a varh. 4. Písně a sanata pro klavír. 5. Blahopřání. Mužský sbor s barit. sólem. 6. Tři písně. 7. Tři jezdci. Melodram. 8. Lvě responsoria k hodinkám na Vzkříšení. 9. Missa „de Immaculata”. 10. Quinque Pange lingua. 11. Missa brevis in hon. scti Procopii. 12. Missa in hon. scti Josephi. 13. Missa ferialis (e-moll). 14. Missa solemnis (scti Bartholomaei). 15. Missa „Fidelis servus” (spojené hlasy a varhany). 16. Missa VIII. pro smíš. sbor a capella. 17. Dvě Pange lingua pro 5h1. a 6h1. smíš. sbor. Orchestr. průvod k Treglerově mši „Jubilaei” (F-dur), k Pickově ,Solemnis" (c-moll), k Wittově „Franc Xaverii”, k Hruškově ,Ecce Dominus veniet", k Winterově „De Immaculafa”. 18. II. Requiem pro smíš. sbor a capella. 19. Mše F-dur, smíš. sbor a varhany. 20. Proprium de Dominica Resurrectionis, smíš. sbor a capella. Drobné latinské vložky mešní. 2. Pohřební písně pro smíš. sbor. 21. Missa pasforalis pro sm. sb. a varh. — 2 orelské pochody. Prostná cvičení orelských dorostenců. „Jitro”, rytmická cvičení dorostenek. 120 | ||||
|