|
| ||||
| ||||
|
Alois Mergl: Jan Kovářík.
10. srpna tohoto roku slavil v rodinném kruhu své 86. narozeniny p. Jan Kovářík, ředitel kůru v Nové Praze, v Minnesotě, zajisté jeden z nejstarších kostelních hudebníků našich jak zde, tak ve staré vlasti. Na mé blahopřání píše: „Děkuji Pánu Bohu, že mně dopřál té milosti, že po tak dlouhou dobu 67 let (ve Spillville 30, v No_ vé Praze 37) mohu být dosud činným při službách Božích. Deo gratias?” Jméno Kováříkovo zůstane vždy spojeno á. s návštěvou slavného skladatele Antonína Dvořáka v jeho rodině roku 1892, tehdy v české osadě Spillvillské v Iowě. Tam, v té české osadě v Americe, se cítil Dvořák jako doma, jak ukazují jeho skladby z té do-by: smyčcový kvartet a kvintet. Tam též byla z partitury vypisována synem p. Kováříkovým (zvoleným to průvodcem Dvořákovým z konservatoře pražské do Ameriky) proslulá symfonie „Z Nového světa”, kterou tam s sebou přinesl Dvořák z Nové-ho Yorku, kdež i tento syn p. Kováříkův „musil” s ním po příjezdu do Ameriky zůstat, aby se mu nestýskalo>.. Seznámil jsem se s p. Kováříkem st. roku 1910 při návštěvě v Nové Praze a dostal od něho asi tucet sešitů obchodního časopisu hudebního z Nového Yorku, kde byla řada článků o Dr. Dvořákovi, psaná p. Kováříkem ml. „Dr. Dvořák, as I knew him.” (Dr. Dvořák, jak jsem ho znal), články psané pro odborné hudebníky a vyznačující se skromností a taktem skutečně vzácným. Po 22 letech (r. 1932) k čtyřicátému výročí návštěvy Dvořákovy (kdy rovněž v Chicagu konána světová výstava jako r. 1892), uveřejnil jsem v St. Louiském „Hlase” některé anekdoty podle oněch článků. Chicagský „Národ” pak z roku na to následujícího (1933) obsahuje česky psaný obšírný deník p. Kováříka ml. o této návštěvě Dvořákově, který by mohl být, jako pramen, třeba vítaným pro životopisce mistrovy. Pan Jan Kovářík st. narodil se ve Všeteči v kraji budějovickém, okres Týn nad Vltavou, roku 1850. Hudebního vzdělání dostalo se mu na škole ve Vodňanech r. 1863-64, jak mně píše, u znamenitého houslisty Ignáce jelínka a v Písku od roku 1865 ve zpěvu u známého skladatele Františka Gregory. Do Ameriky přijela rodina jeho roku 1868, a to do Spillville v Iowě. LIž hned od 1. Ledna 1869 nastoupil povinnost „ředitele zpěvu” v tamějším kostelíčku sv. Václava. Duchovním správcem tehdy byl dp. Fr. Mikota, rozený v Purkarci v Čechách. Pro „Cyrila” zajímavé budou tyto poslední řádky: Tehda nebylo tam varhan, a až mnohem později, za lepších časů, opafřeno harmonium, zde zvané domácími varhánkami (cottage organ). Lid, z různých krajů pocházející, neměl stejného nápěvu u svých písní, a hlavní úlohou bylo nejprve dostat vůbec lidi k tomu, aby se začalo ve stejném tónu. Také mně píše p. Kovářík, jak později musili začít s latinou, a jak byla jen jediná kniha k tomu, nějaké ,Memorare". A jak ta byla moc drahá, za $ 3.-1 a jak se musily hlasy opisovat, a jak nebylo tehdy na Západě ani notového papíru? Pan Kovářík byl 1929 ochromen na levou ruku, a od té doby hraje varhany jeho nejmladší dcera Anna, on však posud řídí. 121 | ||||
|