|
| ||||
| ||||
|
jedním tahem. Z melodických ozdob vyskytuje se jen bipunctum H , které
zastupuje útvary strofikové a pressové. Neumové apposice (pressy) vyskytují se tu a tam (srov. hned Canite tuba, str. 9), podobně přívěsné puncfum (oriscus či apostrofa) objeví se někdy (Genuit puerpera, str. 21). To však jsou spíše věci melodie, než notace. Na konci nápěvů je známý český apostrof rJ . Na konci řádků a při změně klíče je značen kustos. Divise jsou tři: Závěrečná dvojitá, maxima a šikmo z prava na levo psaná čárka, přetrhující asi dvě linie. Intonace zpěvů značenv nejsou. Nadpisy jednotlivých dílů knihy provedeny jsou ozdobněji a gotickým písmem, kdežto ostatní texty psány jsou už písmem renesančním, s gotickými příměsky. Tu a tam najdeme i perokresbové ozdoby (srovnej titulní list Propria Sanctorum, ale celkem je rukopis psán jednoduše, ba zběžně. Iniciálky jsou rovněž zcela jednoduché, pouhou kapitálou provedené, s počátku některé i červeným inkoustem. Text podkládán melodiím po stránce grafické celkem přesně, mnoho nepřesností však je při přidělování ligatur jednotlivým slabikám, jak uvidíme v jiné souvislosti. Rukopis má mnoho nedůsledností v úpravě a často je chybně opisováno. To svědčí, že nebyl pořízen z pouhé záliby, nýbrž pro praktickou, naléhavou potřebu. Nedůsledně jsou na př. značeny žalmy při antifonách: s počátku notová-na finála a podepisován začátek textu, po svátku Božího těla vyskytují se zase slabiky euouae, nebo se oba způsoby střídají. A v Propriu Sanctorum už zase převládá začátek žalmového textu. Stejně je tomu při Magnificat. Jindy, zvláště v Officium Defunctorum, je nápěv udán pouze slovy, na př. „1 Loni” atd., v Commune Sanctorum finála vůbec neudávána. V nešporách zádušních notován jen první žalm. Celé partie anfifon mají vynechánu iniciálu, na př. od str. 97. až po str. 141. Jindy jsou iniciály připsány dodatečně (o svátku nejsv. Trojice) nebo tužkou (při ant. Exi cito na str. 104). Vynecháváno i číslování stran, tak chybí číslo na př. od str. 103. do 109. Počínaje Matufinem Defunctorum ke konci knihy, nestránkuje se už vůbec. Chyby v textu jsou zaviněny neznalostí latiny, ale někdy i spěchem. Tak v responsoriu Tanquam ad latronem chybí slova et fustibus comprehendere. Officium Velkého pátku je nadepsáno Feria Quinta (1) in Parasceve, zřejmě vlivem provozovací prakse. Jak i notováno chybně, uvidíme dále, zde postačí jen srovnání, na příklad známého ,Christus factus est pro nobis" v laudech tenebrarum, kterýžto zpěv je vypsán fřikrát, a po každé má jiné varianty v melodii. Rubriky a nadpisy jsou v knize dosti sporé a v latinské řeči, hlavně pokud jsou opsány, avšak přípisky opisovatele jsou skoro vždy české. Škoda, že je jich tak málo, dávají nám nahlédnouti do chorální prakse té doby. Jinak je rukopis dosti zachovalý, jen v Propriu de tempore chybí str. 79 87. Tato část obsahovala právě mafutinum velikonoční, a to od počátku až po druhé responsorium, z něhož máme v rukopise jen konec Kniha je pojmenována antifonář, ale není to antifonář úpiný v našem smyslu. Spíše bychom ji pojmenovali Vesperale; obsahujet vlastně jen nešpory a ani ty ne celé, nýbrž jen jejich antifony. Ordinarium s toni communes a psalferium v rukopisu není,3 začíná se hned propriem de tempore. Také hymny nejsou za-psány, jen počátek textu, předpokládá se patrně nějaký zvláštní hymnář. Z jiných částí officia jsou zde vypsána matutina s laudami pro svátky: Narození Páně, triduum sacrum, dominica Resurrecfionis, Všech svatých a pro Officium defuncforum -- a to: invitatorium, antifony a responsoria, nic více I z výběru těchto officií vidíme, jak opisovatel sledoval praktický cíl. Proč napsal také matutinum o Všech svatých, nedovedu říci, tifulus ecclesiae to nebyl. V knize jsou zapsány nešpory první i- druhé, ale ne pro každý den v roce. V Propriu de tempore chybí officia obyčejných ferií, Proprium Sanctorum má jen tyto svátky: 3 Na konci nešpor zádušních v dodatku je v rohu napsáno: „Lauda, anima mea Dominum 54 na-před, De profundis 68 vzadu” — je to patrně odkaz na nějaký žaltář. 2 | ||||
|