|
| ||||
| ||||
|
Jaroslav Dušek: Cyrilské Jednoty a liturgie.
Missa cantata. (Pokračování. --- Předešlé články viz ročník LXII.) Graduale, Tractus a Sekvenci možno též bud zčásti, neb i celé recitovati s průvodem varhan, není však dovoleno verše vynechávati, a tím je zkracovati. Když chor ukončí Graduale (Tractus -- Sekvenci), kněz, který byl přešel mezi zpěvem se strany epištolní doprostřed oltáře, kde se modlil modlitbu: ,Munda cor meum...", přechází na stranu evangelijní, zpívá obrácen k oltáři: ,Do-minus vobiscum", načež chor odpovídá: ,Et cum spiritu tuo"; kněz pokračuje: „Sequentia sancti Evangelii secundum Matthaeum (Marcum, Lucam, Joannem)”, chor odpoví: ,Gloria tibi, Domine?" Načež kněz zpívá čtení svatého evangelia latinsky. Podle dekretu Posvátné Kongregace rifu ze dne 21. května 1920 dovolil sv. Otec Benedikt XV., aby při zpívané mši sv. směl býti opakován zpěv Epištoly i Evangelia v českém jazyku i tehdy, nekoná-li se kázání nebo promluva k lidu. (Dekret N. E. 9696 De usu linguae vulgaris et linguae veteroslavicae in Ditione Czecho-Slovacica. - D. N. 38'1920 Sanctissimus Dominus noster Benedictus Papa XV. supplicibus votis ac precibus Episcoporum Bohemiae et Moraviae benigne annuens, speciali de gratia indulget: I. LIť in territorio Ditionis Czeco-Slovacicae liceat in Missis cantatis iterare cantum epistolae et evangelii lingua vulgari, etiam si non habeatur exhorfatio ad populum ... Die 21. Maii 1920.) Jestliže se tedy zpívá evangelium také v české řeči, smí se tak díti po od~ zpívání evangelia v latině a nezpívá se pak již ,Dominus vobiscum" a další v české řeči. Není také dovoleno zpívati jen v českém jazyku (Ordinar. list pražské arcidiecése č. 1. z r. 1923) a latinsky jen potichu čísti. Po zpěvu sv. evangelia vrací se kněz doprostředolfáře, kde intonuje ,Credo in unum Deum". Chor pokračuje ihned ve zpěvu dalšího textu. Není dovoleno intonaci kněze opakovati. Není také dovoleno části Creda jen recitovati, musí býti zpíváno celé (Posv. Kongregace ritu, 7. IX. 1861). Dozpíval-li sbor, obrací se kněz k lidu a zdraví jej slovy: „Dominus vobiscum”, načež chor odpoví: ,Et cum spiritu tuo?" Kněz obráfě se k oltáři, zazpívá: ,Oremus", načež varhaník krátkou mezihrou a modulací připraví sboru foninu, v níž bude zpíváno Offertorium mezitím dává ministrant znamení zvonkem. Of fertorium, jako všechny proměnlivé mešní části, musí býti téhož teksťu, jaký se kněz modlí z tnisálu. Zpívá-li se chorálně, zpívá začátek kantor až ke hvězdičce, načež následuje sbor. V době velikonoční bývá na konci Offertoria přidá-no alleluja, rovněž tak i na některé svátky podle Graduale Romanum. Offertorium lze též recitovati s doprovodem varhan, není však dovoleno rnahrazovati je jiným tekstem (byt i latinským), neb hrou na hudební nástroje. Je však dovoleno po odrecitovaném offertoriu zazpívati latinskou vložku, jež má vztah k slavnosti neb svátku toho dne. Rozhodně však jest zakázáno zpívati offertorium v jazyku českém, neb na jeho místě zpívati jakékoli vložky. Když kněz položením rukou na oltář dává znamení, že modlitby své skončil, moduluje varhaník do toniny hypadorické, aby kněz snadno mohl svůj zpěv za-číti. Kněz zpívá: „Per omnia saecula saeculorum”, chor odpoví: „Amen”; kněz: „Dominus vobiscum”, chor: ,Et cum spiritu tuo"; kněz: „Sursum corda”, chor: „Habemus ad Dominum”; kněz: ,Grafias agamus Domino Deo nostro", chor: „Dignum et justum est.” Kněz zpívá dále Praefaci: ,Vere dignum et jusfum est. ." Zpěv kněze při praefaci nemá býti doprovázen hrou na varhany. Již proto ne, že žádný zpěv kněze není hrou varhanní doprovázen, proč tedy právě praeface by měla býti doprovázena? Sama velká vzdálenost choru od oltáře znemožňuje hudební spojitost zpívajícího kněze a doprovázejícího jej varhaníka. 7 | ||||
|