|
| ||||
| ||||
|
V Missale Romanum jest uvedeno 13 praefací v tónu feriálním a 12 v tónu slavnostním.
Když kněz dozpívá Praefaci, dává ministrant zvonkem znamení a varhaník několika akordy udá sboru jeho nástup. Sbor zpívá „Sanctus Dozpívá-li sbor a kněz neskončil dosud svých modliteb, praeluduje varhaník až po dobu, kdy ministrant zvonkem oznamuje, že přiblížila se posvátná chvíle Proměňování. Varhany umlkají a posvátné ticho zveličuje chvíli tajemného proměnění hostie v tělo Krista Pána a vína v jeho nejsvětější krev. Při zpívané mši sv. dovolila provinciální pražská synoda v r. 1863 a Caeremoniale Episcoporum vážnou a jemnou hru na varhany při pozdvihování, neodporuje-li to všeobecným pravidlům o zákazu hry na varhany při liturgických úkonech. Kněz po svátostném pozdvihování pokleká a varhany v jemném praeludiu při-praví zpěv sboru k „Benedictus”. Není vhodné -- - zvláště je-li skladba sama věfšího rozsahu - - dlouho praeludovati, aby kněz v posvátném obřadu nebyl zdržován. Benedicfus zpívá se ihned po pozdvihování. Po skončení skladby, neskončil-li kněz dosud modliteb, varhaník hraje interludium, aby nenastala snad chvíle dlouhého ticha. Moduluje pak do toniny hypodorické, aby kněz dobře mohl zazpívati „Pater noster”. Kněz intonuje: „Per omnia saecula saeculorum”, chor odpoví: „Amen.” Kněz zpívá dále: ,Oremus. Praeceptis salufaribus moniti..." a „Pater nosfer”, jejž ukončí zpěvem: ,Et ne nos inducas in tentationem." Sbor odpoví: „Sed libera nos a malo.” --- Varhany ustanou. Kněz po chvíli intonuje: „Per omnia saecula saeculorum”, k čemuž sbor odpoví: „Amen”; kněz: ,Pax Domini sit semper vobiscum", sbor: ,Et cum spiritu tuo." Varhany v krátké předehře a v příslušné fonině usnadní začátek dalšího zpěvu: ,Agnus Deř.`" Nečeká se se započetím zpěvu, až ministrant dává znamení zvonkem k ,Domine, non sum dig:ius", nýbrž chor zpívá ihned. Přistupují-li věřící k sv. přijímání, jest dovoleno po Agnus Dei zpívati nějaké vhodné latinské motetfo — nejlépe eucharistické, ale tak, aby tento zpěv neprodlužoval obřadu a aby chor mohl ještě zazpívati, neb alespoň odrecitovati předepsané „Communio”. Dozpíval-li sbor na kůru a kněz dosud neskončil úpravu kalichu a nepomodlil se Communio, varhaník vypiní mezihrou tuto chvíli, až kněz se vrátí doprostřed oltáře a obrátě se k lidu, zdraví jej zpěvem: „Dominus vobiscum”, k čemuž chor odpoví: ,Et cum spiritu tuo." Kněz na straně intonuje: ,Oremus" a zpívá podobně jako při kolektě, Postcommunio, někdy ještě i další orace, jež končí,, ... per omnia saecula saeculorum", sbor odpoví: „Amen.” Kněz, uzavřev mešní knihu (nenásleduje-li jiné evangelium, nežli sv. Jana), vrací se doprostřed oltáře a obrácen k lidu, intonuje: „Dominus vobiscum”, chor odpovídá: ,Et cum spiritu tuo", kněz zpívá: „Ife, missa est”, sbor: „Deo gratias.” Hned nato varhany vypiní mezihrou chvíli, kdy kněz se modlí na evangelijní straně poslední evangelium. Jest žádoucno, aby chor dovedl zazpívati „Deo gratias” správně toutéž melodií, jakou kněz zpívá „Ife, missa est”. V tom případě, kdy pozná ředitel kůru, že by sbor nedovedl zpívanou melodií odpověděti, je lépe, odpoví-li sbor recitando na jednom tónu, po případě s průvodem varhan. Zpívá-li se mše chorální, jest někdy motiv ,Ite, missa est" týž, jakým začíná Kyrie chorální mše. V době velikonoční, od Bílé soboty až do soboty před Bílou nedělí, zpívá se ,Ite, missa est" I. (podle Missale Romanum), jež obsahu-je dvě Alleluja. V době adventní, postní, nebo ve mších, kdy není Gloria, na místě „Ife, missa est” zpívá kněz, obrácen k oltáři: ,Benedicamus Domino" a chor Toutéž melodií odpoví: „Deo gratias.” Následuje-li po zpívané mši svaté Svátostné požehnání, hraje varhaník inferludium až po tu dobu, nežli kněz otevře svatostánek a vystaví nejsvětější Svátost v monstranci na oltář. Poté zpívá chor hymnus: ,Pange lingua gloriosi" bud chorálně, neb homofonní, ovšem jen s latinským tekstem. Jest dovo- | ||||
|