|
| ||||
| ||||
|
Jdě - tež, po-žeh-na-nf, jménem Pá-ně cestou po-ko-je, ne - bot za vás všechny o-bět svatá dá-na je.
Jest to interpolovaná, sylabisovaná melodie ,Ite" ze mše č. V. Toto Ifie bývá 01 zpíváno jednolitě až na druhou část prvního oddílu: k Tuto část slyšel jsem ~—zpívati trojím způsobem: 1. - ` - ' - , . Tedy přesně podle tvaru skupin not chorálních. 2. Vydání benediktinů solesmesských má ji na základě ,Paléographie musicale" transkribovánu: aby bylo docíleno změny v rytmu vzhledem k části předcházející. 3. Naše ,Graduale parvum" považovalo mezeru mezi oběma neumama za do-statečnou, aby mohlo poslední notu první neumy prodloužiti a transkribovati: Všecky fři způsoby jsou oprávněné a netroufám si rozhodnouti, který z nich jest nejlepší. Jako příklad na Il. způsob transkripce, jenž neponechává volnosti v rytmisaci a připouští toliko jeden způsob rytmisování, uvádím známé slavnostní „Ite” ze mše č. II. Jedno z našich vydání „Odpovědi lidu při slavné mši svaté” transkribuje toto Ite takto: 2 3 :,c totéž (Vynechal jsem slova, abych nemusil vypisovati druhou část, jež jest melodicky totožná s prvou.) V našem případě jde o poslední skupinu not v oddíle 1. a 2., t. j. o skupinu d-e-d-c. Skupina tato jest sama o sobě správně transkribována. Kdyby byla i čEvrfová nota g, označená v oddíle 1. hvězdičkou, a poslední nota 3. oddílu c, označená rovněž hvězdičkou, kdyby i tyto noty byly transkribovány jako osminové, nebylo by proti transkripci uvedené neumy námitek. Tento způsob transkripce předpokládá sice, že zpěváci vědí, kde jest zpívati moru vocis a jak vydržeti noty, stojící v pause; ale jinak by nebylo proti tomuto způsobu transkripce námitek, poněvadž souhlasí s originálem. Jakmile však napíšeme poslední notu uvedeného Ite (c) jako čtvrfovou a jakmile tak napíšeme i notu g, označenou hvězdičkou, musíme říci, že přepis poslední neumy v oddíle 1. a 2. není správný. Jakmile se totiž v transkripci objeví noty čEvrfové, anebo noty opatřené znaménkem délky, má zpívající právo souditi, že má déle vydržeti toliko ty no-ty, jež jsou psány jako čtvrfové, anebo, jež jsou opatřeny znaménkem délky. Ostatní noty že má netoliko právo, nýbrž i povinnost zpívati jako osminové. Tedy skupinu - tak, jak jest psána, totiž Poněvadž však zpívající ví z teorie, že u divisio minima --- děje se oddech 10 | ||||
|