|
| ||||
| ||||
|
na úkor (rvání poslední noty skupiny, zazpívá
A zpívá tak právem, jsa k tomu veden, vlastně sveden nedůsledností přepisu. Jak měla býti tedv tato neum.a transkribována? Jakmile poslední nota uvedeného Ite a nota g byly transkribovány jako čtvrfové, musí tak býti transkribována i poslední nota neumy, o niž jde. Tím ovšem nepravím, že tato nota, přepsaná jako čtvrfová, má býti téhož trvá-ní jako nota čtvrfová na konci uvedenéha Ite. Nikoliv? Tolik teorie musí znáti každý zpěvák chorálu, anebo alespoň jeho cvičitel, aby věděl, jakého prodloužení žádá nota na konci věty a jakého u nejmenší pausy. Notou čtvrfovou má býti zpěvák toliko upozorněn, že má příslušnou notu vydržeti. Jak, o tom rozhoduje její poloha ve větě. Zmíněná neuma měla tedy býti přepsána: Přibližné její provedení: Zde tedy již nebude iktus na 1. a 3. notě, jako v případě nahoře uvedeném, nýbrž na 1. a 4. notě. A čtvrtá nota nebude zde „ukousnuta” na šesfnáctinovou, nýbrž zkrácena asi na osminovou. To je ovšem veliký rozdíl. A řekl-li by snad i nyní někdo, že „je to jedno, že tu jde jen o rytmus, jen když je melodie správná,” byl bych snad oprávněn, když ne říci, tož alespoň si pomysliti, že ten pán náleží do počestného cechu tesařů, těm však že není radno svěřovati práci soustružnickou... Užívám slov poněkud tvrdších. Jsem si toho vědom. Ale těch nedůsledností v transkripci příruček chorálního zpěvu jest v poslední době tolik, že člověku dojde trpělivost. Když i taková firma, jako jest Bedřich Pustet v Řezně, vás zklame, komu máte ještě důvěřovati? Viděl jsem Totiž nedávno, že jeden německý spolek ,cecilský" užívá při zpěvu chorální mše č. VIII. Transkripce vydané u Pusteta v Řezně. Prohlédl jsem spěšně podaný mi sešitek a shledal jsem, že i v něm jest začátek Deo gratias rytmisován tím způsobem, o němž jsem se již jednou zmínil, totiž: Nechtěl jsem svému zraku věřiti. Když však jsem četl na titulním listě „Fr. Pustet”, byla všechna pochybnost vyloučena. Tedy i u Pusteta vyšla transkripce mše č. VIII. jako separátní otisk, v němž je melodie Kyrie transkribována: Deo gratias však, jež zná touž melodii, způsobem nahoře uvedeným. Jako na omluvu uvádí Pustet na titulním listu sešitku původce transkripce Dr. Bruno Stablein. Griissavští se kryjí jménem Dra Stephana, jiní jiným. Ale tím kryjí jen svá záda; chyba zůstává a šíří se jako nakažlivá nemoc. „Ale vždyt tu jde jena rytmusl Melodie je správná.” Ano, jde tu jen o rytmus. Ale rozdíl je tak veliký, že kdo ještě toto rytmické „trknutí” nevnímá, o tom bych si dovalil tvrditi, že mu schází smysl pro rytmus. Skupinu not, o niž jde, lze transkribovati toliko jedním způsobem, a to: ,-= Tuto skupinu lze také rytmisovati toliko 11 | ||||
|