|
| ||||
| ||||
|
způsobiti přízvuk veršů a vymýtiti takové slovesné tvary, které se vloudily — mnohdy vývojem několika desítiletí — do původního znění některých písní. Tím Český kancionál získal nesmírně mnoho na své ceně a na svém významu.
Nejinak tomu bylo i s melodiemi, zvláště těch nejpopulárnějších písní duchovních? Vezměte si několik zpěvníků různých vydavatelů z dob předpřevratových a sledujte znění některých písní —Třeba „Matka pláče”! Kolik způsobů nápěvů zjistíte? V každém kraji a někdy i v několika kostelích Téhož místa několik způsobů téže písně. Je možným takový stav? Kdo způsobil ten chaos v české duchovní písni? Bud to byl člověk, který o hudbě neměl ponětí, nebo někdo, komu záleželo na tom, aby znehodnotil cenu české perly! Z docela pěkné barokní písně vytvořil takový padělatel české duchovní písně plagiát rázu „lándler” a podobně. Český lid pokládá za právo uplatňovati svůj zpěv při bohoslužbě v národní řeči, při pobožnostech mimoliturgických i při tiché mši svaté, která je doprovázena hrou na varhany a zpěvem. Této výsady od dávných let církevními zákony poskytnuté pině a hrdě užíval. Nyní však, při za-vedení Českého kancionálu, jsou staré písně, které již naši prarodiče znali zpívati, slovesně i melodicky pozměněny tak, že jsou přizpůsobeny původnímu znění, které bylo řadou let zcela odchýleno. Nedovede mnohý pochopiti, že to není žádné novotářství, že to je jen záslužná práce několika odborníků, kteří šli přímo k pramenům, aby odkryli původnost těch písní, které nám naše literátské sbory zachovaly až k našim dnům. Zvyk jest rovněž faktorem, proč nepřízeň byla dána do vínku Českému kancionálu. To, že naše maminka znala již ze školy tu či onu píseň v jiné melodii, či s jiným fekstem, jest vodítkem mnohému, že není správným znění, jak je uvádí Český kancionál. Jest tu na závadu však jiná okolnost. V předpřevratových dobách učili se žáci ve školách při zpěvu i písním duchovním. Sám se pamatuji na p. ředitele, jenž nás učil zpěvu, jak právě při písni „Vzpomeň, ó Královno milá” učil nás alespoň ve výslovnosti napravovati to, čeho píseň v melodii postrádala vztažmo k duchu českého jazyka. Přízvučné slabiky této písně nevyhovovaly přízvukům hudebním této písně. Proto chtěl na nás, abychom se naučili přízvučné slabiky, které přicházejí na lehkou dobu rytmu této melodie, akcentovati: zpívati je s přízvukem na lehkou dobu tam, kde toho smysl přízvučnosti českého slova vy-žaduje. — Kdyby dnes této otázce byla věnována při zpěvu ve škole péče, byl by názor na snahu, uplatněnou v Českém kancionálu, zcela jiný mezi katolickou veřejností, zejména inteligencí. Znalec církevní hudby ve Francii, když shlédl prvé vydání Českého kancionálu (úpiné vydání), žasl nad tím pokladem českého národa v duchovní písni. Na tento poklad musíme býti hrdi i se stránky národního citu, a ne jím opovrhovati; také jest naší povinností: tento poklad žárlivě střežiti, aby nepovolaný ne-zcizil nám z něho to nejryzejší, to, co v něm skutečně nejhodnotnějšího! Nové lidové vydání Českého kancionálu rozmnoženo, rozmnoženy v něm i modlitby pro každého katolíka potřebné, takže jest dnes i denní modlitební knihou každého katolíka. Jeho cena v dnešní době jest taková, že jednotlivec ne-pořídí ani vazbu knížky takového formátu za cenu, kterou zaplatí za celý zpěvník o 264 stranách. Bylo vydáno kromě zpěvníku v plátně vázaného (Kč 5.—) i luxusní vydání na velinovém papíru, vázané v kůži (Kč 20.—), jímž pamatováno i na milovníky krásné knihy zevnějškem. „Hudební umění nepřestává provázeti nejdražší a nejdůležitější hnutí lidské-ho ducha a tím je nepřímo oslavovati. Samostatné hudební myšlenky (themata) mají jistotu citátu a názornost obrazu. Jsou índíviduální, osobité, věčné.” — „Melodie a harmonie, hlavní součástky umění hudebního, nevyskytují se v přírodé, jsou tvorbou lidského ducha.- -- Eduard Hanslick. „M.nohý může biti velkým skladatelem, mnoho věděti a míti i hojné zkušenosti, které k tomu patří, a přece se hadí k dirigování tak málo, jako tanečník za řec'níka v parlamentě.” — Ferd. Hiller. 20 | ||||
|