|
| ||||
| ||||
|
1 ~ -W1 , ~I
di - cit Do - mi - nus. kdežto v edici Vatikánské je di - cit Do - mi - nus Podobně na př. v antifoně Praevaluít str. 105 při závěru in nomi,ne Domini. Ale to jsou celkem případy řídké a mnohem více je případů opačných. Tak v první antifoně matutina o Zeleném čtvrtku — Zelus domus tuae je zcela tradicionálně notováno: ex - pro - bran - ti - um ti - bi, Ačkoliv zase rasura mezi c-d (bran-ti) ukazuje, že přepisovafel napřed spojil obě noty v podatus; buďto se pokoušel o úpravu, nebo byl k úpravě sveden mimoděk, jsa dítětem své doby. Řezenská edice má skutečně: ex - pro - bran - ti - um ti - bi S podobnou úpravou se fakticky setkáváme při antifoně Levate capita vestra na str. 11. Ve vatikánském antifonáři počíná: + ^ Le - va - te ca - pi - ta ve - stra Rukopis má podafus posunutý o stupeň výš, tím se přízvučná slabika vyrovná výškou tónu bezpřízvučné penultimě. Nutno se ještě zmínit o některých karakteristických známkách při typických nápěvech. V prvním modu setkáváme se s inifiální kvintou g C D D a b c oproti kvartě v edici vatikánské (f C D...) zcela jako ve vesperalu řezenském. Ale vy-skytuje se někdy i kvarta, viz antif. Zecum principium str. 23, nebo Sancti f ícavít str. 210. Při třetím modu dominanta H je odstraněna a nahrazena c. Viz hned první antifonu frygickou Ecce Domi,nus noster str. 4. Nejvíce bývají vždy porušeny melodie neschůdné, nebo modálně neurčité, jako je známý typ čtvrtého modu, s kterým se setkáváme hned při antifoně Ecce veniet propheta. V antifonáři vatikánském zní: Ec - ce ve - ni - et pro - phe - ta mag - nus et ip - se re - no - 29 | ||||
|