|
| ||||
| ||||
|
Účast lidu na liturgii.
Dle časopisu ..Musica divina.. r. 1936 volně podává Vojtěch Říhovský. Dnes seskupují se národy a lidstvo okolo svých vůdců a věnují jim pinou po-slušnost. Naším vůdcem je Ježíš Kristus, jenž nám zvěstuje svou vůli ústy svého náměstka, papeže. A naší svatou povinností je, abychom byli jeho předpisů poslušni a celou snahou jim sloužili. Církev obdržela od svého zakladatele poukaz chrániti vážnost a posvátnost bohoslužby. Boha máme ctíti a jemu nejvyšší chválu vzdávati my, ubozí, nepatrní tvorové. Vždyf sám Bůh a Pán nám přichází ku pomoci, dávaje nám ve svaté mešní oběti vznešený úkol, abychom jej usmiřovali, jemu děkovali a ve svých prosbách se k němu obraceli. Co všechno mohli bychom říci o velikosti svaté mešní obě-ti? Nám však zbývá pouze označiti, jak má býti lid účasten nejsvětější oběti, chce-li bráti podíl i na hudbě církevní;. Krásně to říká sám sv. Otec ve své apoštolské konstituci (oddíl 9.): „Aby se však věřící účinněji zúčastňovali bohoslužby, budiž zase zaveden gregoriánský chorál, pokud může u lidu přijíti v úvahu, aby nebyli přítomní v'iěřící v chrámu cizinci nebo němými diváky, nýbrž krásou liturgie jsouce povzneseni, mohli na svatých ceremoniích bráti takový podíl, aby se s knězem a chrámovým sborem v pěveckých úkonech sfřídali. — Tak tomu může býti též při slavnostních průvodech, t, zv. procesích, jichž se účastní kněžstvo i zbožní věřící. Zdaří-li se to, pak se nestane, že lid na jednotlivé modlitby, které se konají bud v liturgické či mateřské řeči, bud vůbec neodpoví anebo tak učiní pouze tichým zabručením.” Svatý Otec si tedy přeje společnou bohoslužbu; všichni mají zpívati nebo modliti se spolu s knězem, stojícím včele průvodu nebo u oltáře. A mají si zvykati zpívati v jeho řeči, tedy v řeči církevní,. mají pěti tytéž nápěvy jako on, t. j. chorál. Liturgická bohoslužba je ta, při níž mají všichni po stejném způsobu rozdělenou úlohu. Jen takovým způsobem můžeme býti pozorněji účastni svaté oběti. Ne, že každou neděli a svátek pouze posloucháme, co se tam na kůru zpívá. Od-cizení se Církvi a službě Boží povstalo jen tím, že farníky neláká do kostela svatá ,obět, nýbrž koncert, který se dává na kůru. Není to více služba Boží, nýbrž služ-ba lidská. Proto nastává nevšímavost k tomu, co koná kněz. Oltář se stal věcí vedlejší, kůr záležitostí hlavní. Práce na poli společné liturgické bohoslužby přinesly právě v posledních letech velmi mnoho plodného. V mnohých kostelích (hlavně v Rakousku a Švýcarsku), kde se našel farář i ředitel kůru, mající pro toto nejnovější odvětví církevní hudby porozumění, bývají rozdávány na lavice chrámové malé sešitky, ob-sahující na př. chorální úryvky ,Asperges me", ,Gloria" a především „Creda”; lidé jsou upozorňováni, aby se snažili označená místa zpívati opatrně a klidně s sebou, a ku podivu: daří se to zcela dobře. Lidé mají radost, že mohou bráti po-díl na posvátném zpěvu, a věnují pinou pozornost nové věci, která je poutá a zajímá Kéž by se takto všude snažili a uplatnění vůle a přání Církve 1 Je a zůstane skvělou bohoslužbou, jsou-li věřící v písni i řeči jednotni s knězem u oltáře. To je ideál liturgiel Kněz zpívá, sbor chrámový sffídá se se zpěvem lidu a tak není nikdo nečinný, všichni při mši sv. shromáždění se modlí a pěji společně. A nemělo by býti ani jedné větší farnosti, která by se aspoň nepokusila o takovouto „lidovou chorální mši”. Nechf si dále věřící též zvykají odpovídati responsoría nebo jindy zase, jak uvedena, na části chorálního „Creda”. Ostatní díly může zpívati sbor bud chorálně anebo prokomponovaně, nebof i zcela snadné mše tohoto druhu jsou již vydány» To je počáteční pěstění chorálu, a to je společná bohoslužba. Namítne-li někdo, že pro věfšinu věřících je chorál příliš těžký, dlužno upozorniti, že lid zpívá hladce na př. celé díly v ,rorátech", které jsou psány zcela v duchu a slohu chorálním. V mém rodišti zpívali lidé před odpolední službou Boží mariánské nešpory. Všechny žalmy i antifony bývaly zpívány plynně, a to 34 | ||||
|