|
| ||||
| ||||
|
CYRIL
Časopis pro katolickou hudbu posvátnou a liturgii v Československé republice ROČNfK LXIII ČERVEN-SRPEN ČÍSLO 5-6 Fr. Pokorný: Žd'árský antifonář. (Část další,) Antifony jsou velmi často chybně opsány. Přepisovatel ve spěchu zapomněl změnit klíč nebo jeho polohu, nebo je změnil pozdě, jindy zapomněl na kustos. Často chybně notováno. Tak mimo zmíněné příklady při čtvrtém modu zkomoleny jsou antifony: Iste est Joamnes str. 25; Simíle est regnum caelorum fermento a Dixit Dominus ad Adam str. 37 mají rozházená melismata; Pater fideí (str. 38) nemohlo být snad vůbec zpíváno. Na str. 136. a 150. je opravována melodie solmisačními slabikami („re, re"). Při antifoně Dominus veniet, str. 10, vznikla chybným opisováním septima. Jak chybně opisováno, vidíme nejlépe na neshodách v nápěvech, je-li některá antifona dvakrát vypsána, když se vyskytuje ve dvou různých officiích; srovnej antifony: Sa,ncte Paule, str. 132 a 154, O admirabile commercium, 29 a 133, Ne timeas Maria, 2 a 190, Mísit Dominus angelum, 152 a 159, Dum esset Rex, 156 a 160, In odorem,156 a 168 (zde zase s jiným klíčem), Per signum Crucis, 144 a 212, Sancta Maria, succurre, 161 a 212. Antifona Qui sequitur me na str. 200 v třetím modu končí chybně mixolydicky. Všechny tyto chyby svědčí nám zase, že antifonář byl pořízen spěšně pro naléhavou potřebu. Velmi nespolehlivě zapsány jsou při antifonách žalmové finály, zvláště jejich ligatury. Tak při prvním tónu zapsána naše první diference D těmito i jinými způsoby: mal 01 ~w Že to nejsou diference různé, je evidentní. Je-li pod finalou napsáno euauae, nápěv toho nedbá. Diference vzhledem k nápěvům antifon jsou často jinak voleny, než v edici vatikánské i řezenské a je při tom dosti nedůslednostL Tak na str. 128, jsou antifony s tímtéž nápěvem, ale s rozdílnou diferencí, totéž na str. 195. Antifona Gu es pastor ovium, která ie vypsána dvakrát, o svátku Cathedrae s. Petri a na Petra a Pavla, má pokaždé jinou diferenci. Tato okolnost nutí nás k opatrnosti při rozlišování diferencí v rukopisu. Některé však přece uvedeme, jedině jimi jsou v antifonáři zastoupeny Loni communes, jež jinak rukopis nikde nenotuje. Při druhém tónu naše obvyklá finála fff e CD vyskytuje se jen výjimečně (při Ilsque modo str. 91), vždy najdeme diferenci ffff CDD. Třetí tón má také diferenci cc ac aa ga, opakované a je patrně pro paenultimu, ale je vypsáno té-měř vždy. Německé ut místo si je i při čtvrtém tónu a g a c g e. Ale tu a tam při-cházejí obě řečené diference i s naším románským h (str. 102, 117). Jiné diference čtvrtého tónu jsou: a g a h g ef (str. 53), a g a h agfe (str. 106). Finála páté- ho tónu vyskytuje se také s b mole (c c d b c a) na př. na str. 147, 163 a jinde. Při paenultině zdvojoval se tón vyšší, jak svědčí uvedený příklad třetího tónu; to-též vidíme při tónu čtvrtém na str. 102 a osmém na str. 126. 49 | ||||
|