|
| ||||
| ||||
|
Jak se zpíval tonus peregrinus, nevíme, poněvadž není vypsáno nedělní officium, a jinde ho nemá ani vesperál řezenský, s nímž se rukopis shoduje. úpadkový zjev je, že na několika místech uvádí rukopis finálu žalmového tónu ne-shodně v modu s antifonou. Že při antif. Om:nipotens sermo na str. 10. je napsána finála tónu VIII. místo II., dá se vysvětlit podobností obou nápěvů, ale jsou případy horší. Dorická antifona Dominus veniet na téže straně má finálu tónu IV. Při antifonách Factus sum (str. 74) a O mors (str. 77), náležejících modu čtvrtému, předepsána diference tónu prvního, ač další Planget eum téhož typu melodického má finále pafřičnou. Podobně ant. Oranfe, str. 125, v mixolydickém modu má předepsán tón první.
Jiných Loni communes v rukopisu nemáme, jen Benedicamus Domino s dvojím allelufa napsáno tužkou, s obvyklým nápěvem na konec nešpor Bílé soboty, Zajímavo, že Ite missa est allelufa allelufa, notované na tomto místě i s od-povědí, končí na f Zdálo by se, že je to chybný opis, ale stejně je notována i odp-ověd. Celý žalmový tón vyskytuje se jen v officiu Defunctorum, o něm jinde. Ke krácení melismat nebylo při antifonách dosti příležitosti. Antifona O Crux be~nedícta, str. 174, má zkráceno dlouhé melisma na konečném allelufa, ale ne tolik, jako ve vesperale řezenském, podobně kráceno při ,intercedíte- v antifoně Ángeli, archangelí, str. 177. Hrubým způsobem však jsou krácena responsoria. Pro srovnání responsorních nápěvů rukopisu s chorálem tradicionálním po-slouží nám vatikánská edice: Officium tridui sacri, Officium in Nativitafe Do-mini a solesmenský Liber respansorialis(z r. 1895) pro svátek Všech svatých. O vlastnostech notace a melodie platí celkem totéž, co bylo řečeno při anfifonách. Totéž lze říci o melismatice při paenultimě a o přidělování vyššího tónu slabice přízvučné. Zase hraje velikou roli povrchnost a nepřesnost v opisování, ze-jména při neschůdnějších melodiích — tak dostala se do responsoria Recessit piastor, str. 71, sexta mezi ,transitum" a „sol” (f-d). Drobnějších variantů je tolik, že se jimi nemůžeme zdržovat. Ale i melismata rozdělována jednotlivým slabikám textu bez logiky a pravidelnosti takovou měrou, že shod s našimi nynějšími knihami je opravdu málo. Srovnej jen responsorium Ástíterunt reges str. 75, tu je i začátek opakované části vždy jinak notován. Musíme se zde omezit na srovnání melodické linie. I v responsoriích se rukopis vyhýbá fritonu: při nejmenším snižuje h v hes, jindy však k vůli němu mění i celé melodické fráze, zvláště tím, že je klade do nižší polohy. V responsoriu Ánimam meam na str. 61 je při slovech mea a mihl takto transponováno celé melisma, podobně upravováno v responsoriu Zlna hora str. 50. při vel Judam, v responsoriu Hodie nobis de caelo při mundum. Přímý triton v responsoriu Zenebrae factae sunt mezi slovy dereliquisti a et inclinato odstraněn úpravou stýkajících se ligafur. Nápěvy jsou porušeny někde i modálně. Měněny jsou závěry period, na pří-klad tím, že melodie sestoupí o stupeň níže. Tak na př. v responsoriu Omnes amici mei při verši, podobně v responsoriu Zradíderunt — v němž je chybný klíč (Vatik. edice zde transponuje, rukopis nikoliv). Mixolydické Recessít Pastor, str. 71, má počáteční nápěv nahrazen pro neschůdnost motivem V. modu, kdež-to verš je zase v modu VIII., stejně jako ve vydání řezenském (ač je tam označen modus VII.). Responsorium Jesum tradidit, str. 64, které je ve vatikánské edici v modu hypomixolydickém s transposicí na svrchní kvartu s b mole, je v rukopise stejně jako v edici řezenské přepracováno v modus VI. Krácení melismatu děje se často bez ohledu na text, který pak musí býti pod-kládán znova. Nejčastěji se krátí tak, že se v melismatu vynechá střední část. Tak je synkopováno na str. 17 v responsoriu O mag:num při slově natum, na 50 | ||||
|