|
| ||||
| ||||
|
du, f. j. rituál r. 1294. Chorální tropář z r. 1235, obsahující chorální zpěvy k offertoriu, čili k obětování, a uložený v chrámu svatovítském, je pravděpodobně cizího původu a stěží ho lze použíti jako důkaz pěstění chorálu v Praze.
I na Moravě byly chorální melodie v oblibě, jak svědčí liturgické knihy ze začátku 14. století, které dala poříditi královna Eliška Rejčka, a z nichž se zpívalo v ženském klášteře na Starém Brně. Lze se Štítným konstatovati, že za jeho doby chorální zpěvy byly rozšířeny po městech a osadách českých. Důležitým předmětem vyučovacím při školách biskupských, farních a hlavně klášterních byl zpěv. Členové řádů pilně zapisovali texty a noty k liturgickým potřebám. Zmínky zasluhují kancionál vyšebrodský z r. 1410, dále český kancionál jistebnický asi z r. 1420, vyšehradský a latinský jistebnický asi z polovice 15. století. Tyto čítáme k nejstarším sborníkům chorálním českého původu. K nim přistupuje veliká řada antifonářů s vynotovanými nápěvy k církevním hodinkám a graduálů, obsahujících zpěvy k mešní bohoslužbě. 1 když opomíjíme zmínku o chorálních knihách v dalších stoletích, rádi kenstatujeme, že dějiny naší chrámové hudby a zvláště dějiny chorálu, t, j. jednohlasého zpěvu, založeného na rytmu, spádu slova, jsou velmi bohaté a vyrovnají se slávou dějinám chrámové hudby u národů ostatních. I v krajích nynějšího Slovenska na území bývalého Uherska lze stopovati chorální melodie, jejichž šiřiteli byli členové řádů, z nichž hlavně sluší jmenovati františkány. Zachované knihy liturgické podávají důkaz, jak zaznívaly chorální melodie pod klenbami gotických chrámů v sídlech biskupských a kapitulních, jak pilně se zúčastnili zpěvů církevních hodinek na př. klarisky v Bratislavě, v jejichž klášteře zemřela r. 1425 česká královna Žofie. Z reformy františkánského provinciála Igála z r. 1454 vysvítá, že františkáni na Slovensku se přiklonili k pěveckému umění západní církve, jež v dalších stoletích pěstovali ve svých slovenských domech. Františkánský varhaník v Trnavě, Josef Řehák, založil chorální učebnici ,Gregorianum chorale" na solmisační metodě Guidona z Arezza, dosud platné ve vyučování zpěvu na školách. - - Ale tyto hudební rukopisy také potvrzují, že byl na Slovensku předmětem úcty sv. Vojtěch, sv. Cyril a Metoděj a sv. Václav, k jejichž poctě se pěly ve 14. a 15. stol. antifony a hymny. Nechybělo ani na území nynějšího Slovenska ,Patrem bohemicum", čili Credo s nápěvem českého původu. Stačí snad tyto letmé ukázky pěstění chorálu na území Čsl. republiky v dobách minulých a styčné body, jimiž na sebe navazují země historické a Slovensko. V tom tkví universalita církve katolické, že lze jejím členům všude se do-rozuměti společnými nápěvy a že při tom se nestírá umělecká individualita jednotlivých národů. Byly ovšem také doby, kdy byl chorál zatlačen novými uměleckými proudy, politickými zásadami, na př. josefinskými reformami, nepochopením a špatným provedením. Neporozumění struktury chorálu byla vyvoláno vícehlasým zpěvem, ačkoliv polyfonie 16. a 17. století vybírala motivy z jeho melodií pro vybudování svých themat. Kvietismus a německý racionalismus, nedostatek náboženské hloubky, přizpůsobení chrámové hudby pokaženému vkusu a lidským vášním učinily chrám, mírně řečeno, domem koncertním, místo aby se do něho vcházelo jako do domu modlitby. Nebylo tam již místo pro jednohlasý zpěv, kde vítězily intrády a figurální hudba. Melodie chorální byly v nevědeckých vydáních knih zbaveny svého kouzla, připraveny o pružnost a lehkost, zmizel rytmus, princip to života každého umění; chorál se stal těžkopádným tělem bez ducha. Proto není divu, že vědci a umělci volali po jeho rekonstrukci, po jeho správné melodii, přednesu a rytmu, po novém vydání chorálních kníh. Konaly se vědecké přípravy. Francouz Dom Mocquereau vydává monumentální dílo Paleographie musicale za podpory francouzské Akademie věd. Toto dílo přináší facsimilia rukopisů s neumami, f. j. prvotnými značkami not, a jejich přepisy. R. 1882 je svolán hudební kongres do Arezza, radiště to Guidonova, kde členové se rozhodli pro nové zkoumání chorálních rukopisů, na jejichž základě se mají vy-dati původní melodie řehořského chorálu. Zvláštní archeologická a umělecká 52 | ||||
|