|
| ||||
| ||||
|
komise zkoumá srovnávacím způsobem a zjišťuje původní jejich tvar, a papež Pius X. zvláštním dekretem Motu proprio z r. 1903 vymezil nové dráhy chorálu návratem k tradicionelní formě po stránce hudební i textové, a pověřil benediktinský řád a zvláštní komisi včele s Dom Pothierem typickým vydáním chorálních knih. - - Benediktini předeslali tomuto úřednímu vydání t. zv. edici solesmeskou, v níž položili základ k t. zv. edici vatikánské, jež byla stanovena za normu chorálních melodií.
Tím byl dán základ vědecký a umělecký pro původní znění melodie a autentický výklad jejich rytmisování. Od té doby lze pozorovati pokrok ve správné re-produkci chorálu a jeho ocenění v hudbě liturgické. Liturgie není jen zevním náznakem vnitřních dějů duchovních, jak dí Zíchý ve významné studii „Chrámová hudba a styl” (Akord 1937), nýbrž je současně též uměleckým dílem jedinečného slohu a předpokládá myšlenkovou vyrovnanost zpívajícího a výrazovou jednolitost zpívaného slova. Jím nemůže býti nic slohovějšího, jako chorální zpěv sboru, navazující na chorální zpěv celebrujícího kněze? Tato slohovost, jevící se splynutím zpěvu při oltáři se zpěvem na kruchtě, je přímo uměleckým diktátem. Avšak i mešní částky chorální mají samy o sobě L nitřní umělecký sty1, protože melodie počátečního K y r i e odpovídá závěrečnému I t e, kterým se uzavírá umělecký kruh. Chorál není přežitkem doby, ani pouhým odkazem zašlých časů, které neodpovídají dnešním komplikovaným prostředkům světské hudby. Ovšem nevyhoví chorál těm, kteří nemilují nic hlubokého, nechápou v ruchu života jeho symbolického významu, jeho prostoty ani dětské přímo pokory. Kdo chce věděti, co je chorál, nedozví se toho ze sebe lepší definice. Nechf si poslechne zpěvy v Emauzích na Slovanech v Praze, nechť otevře radiový přijimač o nedělních bohoslužbách u františkánů vídeňských, nebo at si poslechne zpěv benediktinů v Beuroně nebo doc. Gieburovskýho Kathedrálny kór v Poznani anebo at' si vzpomene na chorální zpěvy, které doprovázely slavné požehnání sv. Otce o velikonocích, aby mohl posouditi, co chorál je a jak zníti má? Bohužel, je však spousta chrámů a i těch velikých, kde tak zvané proměnlivé částky mešní odzpívá ledabyle a bez přípravy chorálně několik zpěváků za hřmotného průvodu varhan, aby se jen po stránce vnější vyhovělo liturgickým předpisům a aby pak zpěváci a posluchači si pochutnali na vícehlasém zpěvu částek stálých za průvodu orchestru. Chrámový zpěv má býti konec konců pokornou služebnicí liturgie, a jeho nejumělečfější formou byl a zůstává správně zpívaný a oddaně přednesený řehořský chorál vydání vatikánského. Jaroslav Dušek: Cyrilské Jednoty a liturgie. (Část další.) Missa sollemnis. O velkých svátcích a při zvláštních církevních slavnostech bývá sloužena „Missa sollemnis”, aby byl dán slavnostnější výraz bohoslužebnému úkonu. Liturgie při „Missa sollemnis” je táž jako při „Missa cantata”, než děje se způsobem, který jest pin krásy a půvabu, způsobem, který jímá duše věřících? Knězi, který slouží posvátný obřad mše svaté (Celebrant), přisluhují kněží, odění v dalmatiky: jáhen a podjáhen (Diaconus a Subdiaconus), někdy i kněz oděný pluviálem, který po celý obřad přisluhuje celebrantu u oltáře. Ve farnostech neb v řeholních chrámech, kde je více kněží, přisluhují při slavných bohoslužbách ještě akolyté, kromě obvyklých ministrantů. Tito bývají oblečeni v bílé rochety a úkoly jejich jsou různé: přisluhují diakonu a subdiakonu, konají téměř všechny úkony, jež při tiché mši sv. obstarávají ministranti. Při mši svaté slavné jest oltář připraven přede mší svatou, mešní kniha za-vřena leží na epištolní straně oltáře, kalich přikryt velem, stojí na skřínce, u-místěné na evangelní straně vedl; oltáře. Když celebrant s asistencí vychází ze sakristie, varhany hrají praeludium slavnostního rázu (mimo dny, kdy je hra na varhany zakázána), nesmí však trvati 53 | ||||
|