|
| ||||
| ||||
|
Fr. Pokorný: Žďárský antifonář. (Část další.)
Tím končíme popis melodií vlastního antifonáře, nyní všimneme si blíže dodatků po jejich melodické stránce. První z nich je officium defunctorum. Nešporní antifony se nápěvem odchylují jak od edice řezenské, tak i vatikánské. Mají všechny Touž typickou melodii druhého modu, již nejdokonaleji zachovává antifona třetí: Dominus cu-sto-dit te ab o-mni ma - lo, cu - sto - di-at a - ni-mam tuam Do-mi - nus. K Tomu typu patří i první antifona v laudech Exsultabunt Domino. Finála žalmová je v nešporách připsána jen při první antifoně, u,ostatních je vynechána, všechny žalmy zpívaly se patrně s touž diferencí. V officiu defunctorum máme dvakrát vypsán VIII. žalmový tón s diferencí G, ale bez initia. Je to při antifonách hned po sobě následujících, Convertere, Domine (žalm Do-mine, ne in furore) a 111e quando rapřat (žalm Domine Deus meus, in te speravi). První z citovaných žalmů končí při mediantě prvního verše m-onosyllabou „me”, ale nápěv, který je však napsán bez textu, nemá při mediantě korepci. LIž ve středověku byly některé typické nápěvy antifon dorického tónorodu nestejně pojímány, co do příslušnosti k ambitu autentickému či plagálnímu,g ne-musilo nás tedy překvapiti, setkali-li jsme se v rukopise s antifonami, k nimž byla připsána difference žalmová modu I. místo II. (podle ed. vat.). V tom je rukopis zajedno s vesperálem řezenským. Také v officiu defunctorum má při antifonách Complaceat tibi a Sana, Domine napsáno ,1mi toni" místo našeho druhého tónu, ač antifony nešporní v témž melodickém typu mají differenci hypodorickou. Avšak zde najdeme tuto záměnu i v tónorodu mixolydickém. Při antifoně k Magnificiat Omne, quod dat mihř Pater, která nyní je pokládána za autenticky mixolydickou, připsána je finála VIII. G. Stejně při antifoně Om,nis spíritus napsáno ,8vi". V Této antifoně, jež je mimo laudy vypsána i mezi Antípho,nae dřcendae super corpus ad tumulum sacerdotis sive clerici in dře sepulfurae --- vy-skytuje se nesporný triton: Omnis spi - ri - tus lau - der Do - mi - num. I kdybychom b durum pokládali za b mole, triton nebyl by odstraněn, nebof by vznikl zase mezi e a hes. Že pak neběží o přepsání, dokazuje okolnost, že je nápěv vypsán dvakrát. V několika případech je žalmová finála napsána špatně. Při antifoně Delřcta iuve,ntutís meae, která je hypomixolydická, předepsán je žalm ve IV. tónu, při antifoně Cre.do vřdere, jež je v modu hypofrygickém, udáno „2 ton Psalmus”. Zcela jiný variant tohoto nápěvu je v laudech Bílé soboty různé prameny. Za povšimnutí stála by také melodie antifony (třetí v laudech) Me suscepit, pro svou modalitu: Me su - sce - pit des-te - ra tu - a, Do-mi - ne. Vatikánská edice notuje tento nápěv na G, takže melodie počíná tónem d, ale scandicus flexus na slabice ,ce" má vzestup sekundový: defd. A s vatikánskou s Srov. Fr. A. Gevaert, La melopée antique, str. 253, Genf 1895. 70 | ||||
|