|
| ||||
| ||||
|
edicí shoduje se i náš rukopis mimo právě uvedený případ (viz Proprio Filio suo v laudech velkopátečních a Caro mea na str. 68), jen antifona Liberavit je poněkud deformována (str. 46):
Li - be - ra - vit Do - mi - nus pau - pe - rem a po -ten - te et i - no - pem, cu - i non e - rat ad - iu - tor Zde je melodie až po slovo pauperem exclusive položena o tón níže. Tato deformace je způsobena kolísáním mezi modem VII, a V., jež je pro ten-to antifonní typ charakteristické. Srovnej jen v samém vatikánském antifonáři antifonu Non ín solo pane (Dominica I. Quadragesimae ad Sextam)? Vrátíme se nyní k antifoně Me s,uscepit. Vzestupná terce ve skandiku vznikla posunutím z b durum na c; tato změna mohla vzniknout jen ve středověku. Není tedy transposice našeho rukopisu nic netradicionálního. Setkáváme se s ní i v nově vydaném benediktinském Antiphonale monasticum;10 je tam jen ponechá-no b durum po románském půvadním způsobu. Melodie zní zcela pěkně v C dur. I tento sympatický starobylý variant svědčí tedy, že officium defunctorum je čerpáno z jiného pramene než vlastní část antifonáře žďárského. Responsoria v officium defunctorum jsou tu a tam celkem nepatrně krácena, psalmodie responsoriální nekrácena vůbec. Nápěvy tyto nejsou tradicionálně věrné, ale liší se i svou chutí melodickou pronikavě od melodií responsorií uvnitř vlastního rukopisu. Přesto že i zde text podkládán jinak melismatickým ligaturám než v knihách tradicionálních, není zase prováděna zásada krátké penultimy, aspoň ne důsledně. Srovnej jen v responsoriu Qui Lazarum slovo requiem nebo v responsoriu Domine, quando veneris verš Requiem aet2rnam při Domine. Jiný příklad je v responsoriu Memento mei při slově homínis atd. V responsoriu Domine, nov secundum je při amplius celá koloratura na slabice li. Dlouhé pneuma na konci rcspcnsoria Libera me, Domine, de viís je ovšem vynecháno. I v responsoriálních verších jsou texty často jinak podkládány než v našich knihách. Za povšimnutí stojí, že medianta při druhém tónu responsoriální psalmonie sestupuje dolů až k C, tak aspoň u obou responsorií Memento mei a Memento mihl. Při responsoriu Peccantem me je na konci verše patrně chybně notováno fe místo dc. Teto responsorium je transponováno (modus dorický) aeolicky, proto je ve verši sexta stále malá (a-f). Stejně transponováno Libera me, Domine, de viis inferni.Známé Libera me, Domine, de morte aeterna podobá se solesmenské versi v ,Processionale monasticum"11 svou melodickou linií. Slavné Kyrie, jež se po tomto responsoriu při pohřebním konduktu zpívá, je v rukopisu po Antiphonae dícendae super fumulum..., a má nápěv týž jako vydání medicejské. Jako druhý dodatek následují v rukopisu ,Hymni, qui cantantur in laudibus matutinarum tenebrosarum". Tyto zpěvy, jež uzavíraly ve středověku temné hodinky svatého tridua, jsou opsány ze starého domácího pramene. Dokladem toho je především úprava úvodního Kyrie. Ve středověku se obě slova invokaci. Ky'ríe eleison stahovala v jediné Ky'rieleison, podobně Christeleíson• Této formě od-povídala i melodie. Když pak po tridentské reformě byla požadována přesná výslovnost, bylo nutno nápěvy poněkud upravit, a o to se pokouší i autor našeho rukopisu. Oprava je ovšem nehotová a nedůsledná. Původní forma byla: 9 Srov. Fr. A. Gevaert, La melopée antique, str. 204., Gand 1895. 10 Desclée et socii Parisiis, Tornaci, Romae 1934, str. 1163. 11 Solesmis e Typographeo s. Petri 1893, str. 321. 71 | ||||
|