|
| ||||
| ||||
|
Ostatní zpěvy používají Těchže nápěvů. Nápěvy jsou bohafší, než má premonstrátský graduál, a že jsou z domácího pramene, vidíme na soustavném zaměňování mi za fa, při čemž ferciové kroky takto vzniklé vypiněny jsou průchodnými tóny, takže vznikly stupnicovité řady, v českých rukopisech obvyklé.l;
Hymnus Rex Christe, factor omnium není v officiu premonstrátském; nápěv je tento: Rex Christe, fa - ctor o - mni - um, re - demptor et fi - de - li - um, pla - ca - re vo - tis sup - plicum, te lau - di - bus co - len - ti - um. Za nápěvem jsou připsána počáteční slova nějaké latinsko-české písně: Laus tíbí, Chríste Chvala tobie, Kryste a po každé strofě hymnu uveden počátek další strofy písně sfřídavě latinsky a česky. Píseň má tedy tyto další strofy: I.n horto flexís, Kleče v zahradě, Sancta Maria, Panno Maria, O perfíde Juda, O nevierný Jidáši. Nápěv písně není zapsán. Poslední dodatek knihy jsou zpěvy velikonoční, a to nejprve oba trakty Velkého pátku. Jejich melodie jsou zřejmě čerpány ze staršího domácího pramene, nebot dávají soustavně přednost svrchnímu tónu půltónového kroku před spod-ním, takže místo románského si shledáváme germánské ut a místo mi nastupuje fa. Pro první případ poslouží nám za příklad známá vypjatá kadence traktové cesury: kvr miseri - cor - di ae de mon te e - ius Podobně v druhém traktu na konci při slově rectí• Týž zjev je patrný též v prvním traktu při ínnofescerís a v druhém při ne tradas. Jak místo mí notováno fa, vidíme při závěrech veršů: závěrečný pressus, jak je ve vatikánském gradu.alu eed —, je nahrazen ligaturou efd, jenže e náleží obyčejně ještě do předchozí ligatury, takže závěr končí klivisem. Mimo to srovnej konec melodie operuit nebo maíestas eius v prvním traktu a začátek druhého traktu při me nebo konec při vultu- Jiná pozoruhodnost těchto traktových nápěvů je v tom, že setkají-li se dvě neumy subpunctní tak, že mezi nimi vznikne půltónový krok, půltón je v rukopise stočen v subsemitonální bipunctum. K tomu srovnej melodii 4nimalium v prvním a custodi me, Domirze nebo Domi.ne, virtus nebo desiderío meo v druhém traktu.", Totéž stažení je provedeno i v závěrečné finální kadenci obou traktů, ač vatikánské vydání má oba tóny odděleny divisí; na tomto místě rukopisu stažen ovšem resupinový tón klimaku s následující první notou resupinovaného torkulu. Naopak zase druhý pressus při In medio v prvním traktu je rozložen v půltónový krok sestupmo. Totéž melisma vyskytuje se v druhém traktu při Quí cogitaverunt, i zde nahrazeny všecky apposice pouhým punktem. Vůbec pressy a strophiky, jež ostatně zde stejně zapisovány, jsou velmi nedůsledně někde ponechány, jinde nahrazeny pouhým punktem. Tristropha je odstraněna důsledně, stejně jako strophicus vůbec při mediantě. '' Slova J e s u C h r i s t e premonstrátský gra duál nemá. '} Z. Nejedlý, Dějiny předhusit. zpěvu str. 72—73 a Dějiny husit. zpěvu II. 569—570-15 Předpokládáme, že má čtenář po ruce vatikánské graduale. 73 | ||||
|