|
| ||||
| ||||
|
Při consideravi v prvním traktu odstraněna vysoká medianta a nahrazena re-citací s přízvukovým podafem (místo sekundy je terce subsemifonální) a závěr et expavi je jiný. Zkrácen je synkopicky závěr condenso. Dum advennrřf fempus vynecháno i s melodií. V následujícím verši in ira misericordřae má vysokou mediantu s c, ale memor eris je kráceno. V druhém traktu při co,nstituebant proelřa je melisma jen po divisi vatikánské edice, ostatek odstraněn. Obě závěrečná dlouhá melismata jsou neúpiná. +
Ed. Vat. • • • 1. trakt. , . ~ II. trakt Avšak obojí vynechávka, jak u traktu prvního, tak u druhého, dá se vysvětlit opakováním motivu, v kterémžto případě krátilo se už ve středověku, zejména v knihách cisterckého řádu.l" Stáhneme-li totiž podaTovou část skandidu po způsobu rukopisu v bipuncfum (subsemitonální), a naopak apposici klimaků od-straníme snížením inklinovaného punktu před virgou * o půl tónu, dostaneme neumu téměř úpině shodnou s neumou před divisí. Byla tedy v obou traktech vynechána táž neuma (vzhledem k vatikánském vydání jednou před, po druhé po divisi). V našem rukopise ovšem už Totožnost té neumy není při srovnaní obou závěrů patrna, poněvadž je v něm nepřesně opisováno, jak jsme na jiných místech viděli. Krácení pak opakovaných melodických útvarů je v obru traktech vůbec běžné, srovnej jen počátek traktu Eripe. Liquescenfní tóny a kvilismata jsou v obou traktech vynechána. Mnohem více upravovány jsou melodie Traktů VIII. modu na Bílou sobotu. Všimněme si vůbec jednotlivých elementů typického nápěvu těchto traktů.l' V úvodní iniciále vidíme zase germánské ut místo románského si a mimo to od-straněn je pressus a nahrazen pouhým torkulem. Tento torkulus dostal se pak odtud i na konec melismu cesurního (gag), někdy však je vůbec vynechán (v posledním verši traktu Áttende a při lacrimae meae traktu Sicut cervus), snad pro-to, že nové initium začíná zase tímž tónem (g). Na tomto melismatu pozorujeme také velmi hojné interpolování průchodnými tóny, takže bývá tato kadence vypiněna samými sekundovými intervaly -- srovnej na př. Deo nostro v třetím traktu. V tomto příkladu opakuje se hluboký klivis, jindy je naopak vynechán (circum f edí v III., sítivit aníma mea v IV. Traktu). A konečně vynecháván někdy také forkulus, jímž se opakuje vinovitě úryvek před závěrečným klivisem (torkulem) tak dvakrát hned v prvním traktu. V mediantě stejně nedůsledně po každé jiný klivis je vynechán. Initium druhé periody má na vrcholu porrektu zase germánské ut cga. (Germanismus ut ve finální kadenci, z níž téměř vždy je odstraněn půltónový porrektus, způsobil, že motiv progresivně opakovaný se téměř ztotožnil se svým vzorem, takže se v kadenci opakovala třikrát terce c-a; to vedlo k velmi nedůslednému komolení melismatu podobným způsobem jako při mafutinálních responsoriích. Závěrečná pneuma traktová je krácena při každém traktu jinak, nejdelší je při posledním (Sicut cervus). Tóny quilismat jsou odstraněny stejně jako u liquescencí, mimo některé výjimky (jsou to spíše průchody) ; strophiky ponechávány nedůsledně. Celkem podobně jako tyto trakty vypadá trakfus mešní Laudate Domínum. Zajímavější by byl jen střední závěr („Mittelkoda" u P. Wagnera) při omaes po-pul i : P. Wagner, Neumenkunde 460, Lipsko 1912. Terminolowie podle P. Wagnera, Einfúhrung in die gregor. Melodien IL, sír. 357. 74 | ||||
|