|
| ||||
| ||||
|
Ed. Vat. rukopis
Místo románského 6 mole je zde opět germánské c, liquescenfní tón odpadl. Půltónový interval torkulu se stáhl v bipunctum, v němž zmizel předchozí stejný tón značící virga, a následující apposice rozdělila se zase v půltónový krok, kdežto pes subpunctis byl netradicionálně vynechán. V další části melismatu je tón h opět nahrazen c a pressový tón odstraněn. Závěrečný gunict s apostrofem je asi písařské nedopatření, nebol text je podkládán shodně s graduálem Vatikánským. Následující Quanřam má místo klivisu bistrofu, při mřsericordia makavě vynechán liquescenfní tón. Alelujatický zpěv, jenž uvedený tractus předchází, má v rukopisu tytéž znaky, jako trakty. Alleluia je kráceno. Počíná bipunctem g, jež pravděpodobně ná leží až slabice nad níž je také napsáno; nad toutéž slabikou má i vydání vatikánské bistrofu. Notu nad -Al" opisovatel tedy přehlédl. Poněvadž však první písmeno je velká iniciálka, a nota proto nemohla býti nad ním vypsána, je také možno, že bipunctum jsou vlastně dvě rozdílná puncta v nepřesné grafické úpravě. Takovýto případ je v rukopisu dosti častý (srovnej jen na str. 30, 35, 119, 192). Pak by alleluia počínalo tunikou, místo spodní tercí. Taková úprava nebyla ničím řídkým v chorálu reformovaném.13 Ve verši Can f itemřni má vatikánský graduál na konci prvního slova apposici bistrofy s klimakem. V rukopisu je druhý tón strophiku položen o malou sekundu níže -- zjev obvyklý ve starých rukopisech při tristrofě.l" V závěrečném eius končí melodie tónem c (ve vat. graduálu h), tedy nemodálně — pramen, z něhož rukopis přímo nebo nepřímo čerpal, předpokládal, že zpěvák zná zbytek typického finálního melismatu zpaměti.='Ó Dále jsou v rukopisu zapsány velikonoční nešpory. Nápěvy alelujatických antifon jsou melodie nešporních antifon nedělních, jejichž text je nahrazen ně-kolikrát opakovaným alleluřa. První z těchto alelujatických antifon se dosud zpívá -o nedělích po velikonocích, a je také v rukopisu už jednou uvedena při nešporách první neděle po velikonocích (Dominica in albis). Na tom místě zní ovšem nápěv poněkud jinak, což zase svědčí, že je zde opisováno z jiného pramene. Tato antifona využívá melodie textu Díxit Dominas Domino meo. P. Wagner, Neumenkunde, sfr. 495, druhé vyd. ibid, str. 126. (Pokračování.) ibid. str. 436. Alois Mergl: Zpěváci kostela BI. P. Marie Lurdské v Chicagu. Z dopisu jednateli O. J. C. Jaroslavu Duškovi. Na Vaše laskavé přání, vyslovené v dopisu ze dne 9. července t. r., s radostí posílám tento „stručný článek”, aby vyjádřil, co znamená obrázek, který jsem Vám loni zaslal a který, jak vidět, Vás zajímá jako hodný Cyrila a jeho čtenářů. Je to ,Schola cantorum" při zdejší farní škole, kde už po celé čtvrtstoletí věnuje se péče stále větší vyučování schopných k tomu chlapců ve zpěvu, pofřebném ke zpívané mši svaté a jiným liturgickým úkonům. Užívá se při tom o-všem výhradně „zpěvu církvi vlastního”, který v jejích bohoslužebných knihách se vynachází a který Piem X. r. 1903 --- „v předvečer” jaksi 13001eté památky papeže Řehoře Velikého (zemřel r. 604) byl za ,šfastně obnovený" prohlášen. 75 | ||||
|