|
| ||||
| ||||
|
cis Adventus et Quadragesimae), skladby vesměs v tónině blízké našemu dur. Je zajímavo, jak krásné i v této skoro ,obyčejné? Nezapomenutelné je „Agnus”, jak je kdysi zpíval jako sólo (jen začátek) jeden z našich dospělých zpěváků: tak jemně, že ho bylo sotva slyšet, ale tak krásně, že sluch přímo ssál zvuky tak dokonalé.
Jen čtyři mše — a po tolik let, a posud se ani neomrzely, aniž se může říci, že by byly kdy zdolány přednesem, který by jim odpovídali Introity a Communia se zpívají vždy celé, Offertoria méně --- jen se pak re-citují a zpívají jen zčásti, a celé Graduale jen na největší svátky. Takové Communio dokonale zazpívané více se mně zdá krásným, nežli nějaký čtyřhlasý sbor 'od Palestriny. Introit považuji za nezbytný je to jako předehra, úvod mše svaté — jak charakteristicky zní jen ta tonina jeho --- jindy mírně, jindy prosebně, jindy slavnostně, jindy mohutně — a jak krásné je, když po něm zazní hlas varhan ke Kyriel (Pouze ,Ordinarium" je s průvodem, ,Proprium" je bez něho.) Graduale, jak pravím, se zpívá jen na největší svátky. Ale jsem jist, že kdekoliv by byl pěvec, resp. více jich, kteří dovedou „spolykat ty růžence not”, jak já říkám, a přednésti patřičně přeumělé skladby jeho, tam by byla přidána službám Božím na ty největší svátky krása tonů, rovná, ba převyšující dojmem svým všecko to umění, kterého použito k stavbám překrásných kostelů, k jejich výzdobě sochami a malbou ... Že zdolati tuto úlohu i v míře menší vyžaduje mnohaleté práce, obzvláště když by tempo toho cvičení bylo pomalé: dvakráte za týden? Musilo se ovšem zrychliti pro funkce, které se vyskytují v týdnu: pohřby, svatby, zpívané mše — a vyžadují stále nových zpěváků, malých to chlapců ze školy, když ti větší už mu-sejí do práce anebo do vyšších škol. Tito „velcí” zpěváci mají cvičení jen jednou týdně, v pátek večer, jako přípravu na funkci nedělní. Přečísti noty (to je nám usnadněno od r. 1918 vydáním výboru z Graduálu ,Delectus Missarum" v jednom klíči g, či houslovém), uvědomiti si zvláštnosti toniny a kusů — usjednotit se na stejnoměrném přednesu částí, které se budou zpívati atd. Ačkoliv nelze probrati za tu hodinu vše, přece jen vždy posavadních znalostí se užije a jde se zase kousek kupředu, takže při svědomité takové práci — za řadu let — musí se ukázati výsledky u těch, kteří to prodělalil Dlužno zde připomenouti, že žádných cviků pěveckých se nekonalo -- nebylo na to prostě času, sotva nějaká stupnice, — to bylo vše. K úloze: zpívati to a to se přikročilo prostě beze všeho zdržení: pouze se četlo. Tyto páteční hodiny předpokládají ovšem zpěváky už seznámené s tím, co to znamená „zpívat”, i se čtením not i latiny. Texty ,Propria" se musejí ovšem překládati do češtiny i angličtiny, a poněvadž i tak --- pro ztajený smysl jejich -- nebylo by zpěvákům jasno, co to vlastně zpívají — musí se i tomu, aspoň v hlavních rysech, věnovati pozornost. Z toho si může laskavý čtenář představiti, jaké to břímě je vloženo na tu jedinkou hodinu v pátek, večer po celodenní a celotýdenní dřině tak vzácnou v Chicagu - -pokud ji zpěváci cvičiteli vůbec popřáti mohou. „Kdo by byl bez omluvy, nemůže býti zpěvákem”, je naše jediné pravidlo sebezachování ... Není možno již skončit tento „stručný” článek, aniž bylo poukázáno na výsledky cviku a praxe tak dlouholeté u některých ze zpěváků i celé ,scholy". Při své pevnosti ve čtení hudebního písma a v ovládání svých hlasů jsou skoro beze všeho hotovi k tomu, aby zpívali vícehlase, též u oltáře, beze všeho vedení se strany varhan. Tak -- na Květnou neděli — kdy varhany vůbec mlčí, pro slavnost (dokud nás bylo trochu víc než nyní, zvláště v basech) měli jsme v pravidelném každoročním pořádku z Lottiho tříhlasé mše Sanctus, Benedictus a Agnus. Jindy „Ave Maria”, připisované Arcadeltovi. „Pastýřská mše” na jitřní — slova kanovníka Bradáče -- nepotřebuje sice žádné zvláštní přípravy pro ně, nicméně, kde by se nabralo tak krásných hlasů pro sóla, duetta i sbory á capella — nebýt to-ho, že je vycvičil ten „gregoriánský” zpěv? A kdo by přednášel (česky) ty pa-šije na Květnou neděli: evangelistu, Ježíše, -ostatní jednotlivé osoby (synagogu), nebýt toho, že zde máme krásný, klidný tenor vyšší polohy pro úlohu první, rov-něž dokonalý hlas hlubší na úlohu druhou a velmi vysoký a úzký tenor na úlo- 77 | ||||
|