|
| ||||
| ||||
|
hu fřefí? A kdo by zpíval ty Nešverovy sbory pro místa, kde křičí celý zástup, nebo kde mluví více osob — nebýt stále pohotové ,scholy canforum"? A kde bychom nabrali sboru tohoto, nebýt ustavičného zaměstnání se službami Boží-mi v neděli i jindy na základě pěvecké úlohy, přesně určené skladbami zpěvu „gregoriánského”, která udržuje v kázni, přiučuje čtení ustavičně a vzdělává hlasy způsobem přímo neuvěřitelným?
Máme tedy u nás při zpívané mši sv. všecko v latině, s výjimkou jitřní. A na Květnou neděli -- což není však již výjimkou, nýbrž zcela oprávněné —české pa-šije uprosfřed latinské mše. Pašije vydání Fr. Urbánka jsou však u nás opraveny v recitativu (vatikánský místo toho, co bylo dříve) a Nešverovy sbory jsou též opraveny v deklamaci českého slova. Za zmínku stojí, s jakými pocity radosti naši chlapci vždy uvítali tyto dvě z nejslavnějších slavností v kostele. Tu provolávali hned začáteční slova prvních sborů v nich: „Náš Spasitel s nebes Trůnu” — „Ne v den sváteční, aby snad nebyl rozbroj v lidu” — tak se těšili, že to bylo české! Podobně, a více ještě, je to s věřícím lidem, který nerozumí latinsky? Hudebník ovšem vděčí takovému zaměstnání s „gregoriánským” svůj zájem o staroklasický způsob hudební skladby, náležitě prohloubený: je to něco nesmírně zajímavého) A je to zase hudebník, který žasne nad tím nástrojem, který stvořil sám Bůh v hlase lidském, jemuž dnes nedostává se sluchu, protože je všecko -- hudba instrumentální 1 A ta zase panuje - protože neužívá lidského hlasu k chvále Boží v kostele. Zpěv liturgický vyžaduje konečně i celého kněze, a jako takový -- třebas v jazyku nesrozumitelném může býti přijat od lidu věřícího, v úctě před tím, že to je starodávný způsob chvály Boží v církvi Kristově. (V posledním roce koupilo tu přes 100 lidí misálek, -ovšem anglický — ,Sunday Missal".) Náš obrázek i článek nejsou tedy ničím jiným, nežli chválou pěveckého umění staroklasického, pra jeho zdatnost ve výchově pěvecké a pro jeho jedinečnou vhodnost ke službám Božím. Dodatek redakce Cyrila: S rad3sfí otiskujeme článek rev. Aloise Mergla, faráře v Chicagu, ne-bot z celého jeho dopisu dýše nejen umělecký obdiv, ale opravdová láska ke gregoriínskému chorálu. Slova tohoto dopisu nechat jsou zářným vzorem všem Cyrilským jednotám, neb z nich jest patrno, jak dlouholetá zkušenost hudebníka-znalce prokazuje, že právě chorál má velký vliv na uměleckou vyspělost zpěvákovu a že v chorálu jest nejlepší škola pěveckého umění. Oběfavému sbormistru ,Chicagské Scholy canforum" přejeme, aby se dlouho těšil ze své práce, které se ujal kromě svých nesčetných povinností v duchovní správě. Kéž Bůh jemu i oběfavým jeho pěvcům hojně požehná? Josef KI. Zástěra: Lidová píseň duchovní v našich chrámech. Poznámky o její obnově. Na prahu své cyrilské činnosti měl jsem na čáslavském sjezdu (22. VII. 1913) přednášku: „Duchovní píseň a moderní doba."1 Zkušenost 25 let, utužená stálým činným stykem s katolickou hudbou posvátnou, potvrdila mé tehdejší nadšení i oprávněné, neustále zdůrazňované přesvědčení cyrilisfů: „Je třeba po-vznésti českou kostelní píseň, správně ji oceňovati, využíti jejího postavení v katolických chrámech nejen k oživení zpěvnosti širokých vrstev, ale i k náboženské obrodě.” Dnes se zájem o naši duchovní píseň roznesl i mezi neodborníky-laiky, posledně v anketě časopisu Katolická žena r. 1936: „Proč nezpívají,” Redaktor Cyrila, maje její materiál po ruce, upozornil na jádro věci článkem: „O duchovní písni."- Odborníkům jsou ty věci jasné. Je-li však naše duchovní píseň i podle mínění liberálních historiků hudby základem české pěvecké slávy, neuškodí o ní 1 Otištěna v Cyrilu 1914, str. 126. 2 Katol. žena 1936, str. 823. 78 | ||||
|