|
| ||||
| ||||
|
v
P. J. Stikar: Direktář pro ředitele kůru. (Část další.) Hlavní pomůcka: Graduale S. R. E. — Skuherský: Motetta. V neděli 17, října: Neděbe XXII. pa sv. Duchu. A. Barva zelená. Lnfroít „Si iniquitates”, modus III. Jak psáno. Graduale ,Ecce quam bonum", modus I. - „Alleluja. Qui timent”, modus I. Obě části ponech v jejich poloze. O f f ertorium ,Recordare mei", modus I. Neuškodí zvýšit o sekundu (E se 2 ). Communio „Ego clamavi”, modus VIII. Zpívati v poloze původní. ,Skuherský 124--125. V Graduale opakuj „alleluja” následovně: al - le - lu - ja, a1 - le - lu - ja. Qui ... Ordin,arium: Z. Fíbich, Missa brevis, op. 21. Pra smíšený sbor a varhany, smyčcový orkestr ad libitum. Vyšla u F. A. Urbánka. V Gloria a Credo nutno na 6 místech dopiniti text místa opakování vět. Mše zní skvěle. B. Barva bílá. Mše „Posvěcení chrámu Páně”. Introít „Terribilis est”, modus II. O kvartu výše, (G s 17 ). Bez „alleluja”. Graduale ,Locus iste", modus V. O sekundu níže (Es se 2 ? ). — „Alleluja. Adorabo”, modus VII. Rovněž o sekundu níže (F se 2,? ). Krásné zpěvy v obou částech i Z denní korespondence. Praha-Hodkovičky, 12. IX. 1937. Mílý příteli! Gvůj dopis jsem obdržel. Žádáš, abych Gí povadil v některých věcech, týkajících se chorálu a církevního zpěvu. Zěší mne, že chceš začíti s chorálním zpěvem; vím, že je u nás málo ředitelů kůru, kteří chápou chorál a mají jej rádi. Á jsem přesvědčen, že je mnoho kolegů, kteří přísných předpisů o liturgické hudbě ani ineznají; ba možná, že ani leckterý duchovní o nich neví a o ně se nestará. Proto se asi nejvlastnější zpěv církevní, c h orá 1, tak mála pěstuje. Řada návštěvníků chrámu chce slyšeti pří bohoslužbě jakýsi koncert na kůru; chtějí míti požitek pro uši a při tom, možná, si všímají také toho, co se děje u oltáře -- anebo také ne. Ano, mnozí chtějí slyšeti nějakou orchestrální mši, nebo něco podobného, ale o oltář se nastarají. Svatí otcové kladli však věřícím na srdce, aby se pří mši sv. modlili, anebo zpívali. Zpěv jest však jen tehdy madlřtbo;u, je-li přednášen v d u c h u církve. Zpěv církve je však c h,o r á 1. Cím ale nezavrhuje církev vícehlasý zpěv, ba ani mše s průvodem nástrojů. Mají to však býti mše důstojné, vážné a aspoň relativně umělecké, a to s piným tekstem. Chceš-lí tedy vyhovětí církevním předpřsům, musíš zpívati slavnou mši ú p 1 n o u, rozuměj: Gloria a Credo nezkrácené, jak to-mu dosud na mnohých místech bývá. Caké nesmí celebrant při ofertorřa (mezi-tím co sbor zpívá Credo) pokračovati, jak se též stává, nýbrž je z a v á z á n počkatí, až je Credo na kůru ukončeno! (Sám jsem byt něčeho podobného už aspoň pětkrát svědkem.) Není dovoleno zpívati při slavné mši píseň v jazyku mateřském, která se však velmi dobře může uplatniti několíka slokami p o mši sv. 89 | ||||
|