|
| ||||
| ||||
|
a slovo factus opraveno na sanctus, při nadpisu Quartus tractus připsáno tužkou: 3).
Bylo-li ovšem v kostele zpíváno všechno, co rukopis obsahuje, nevíme, ale Tužkou dopsané vynechané iniciálky zdají se nasvědčovati, že byly nešpory zpívány každou neděli, ba snad i v sobotu. Připsané rubriky dávají nám nahlédnout do tehdejší liturgické prakse ve žďárském kostele. Invitatorní žalm Ve:nite exsultemus zpíval kněz či kněží?:.,Sacerdos canunt Venite exultemus", napsána v zádušním officiu. Ritus při zpěvu lekcí máme v matutinu o Všech svatých po prvním nokturnu: „Pater noster”. Potom kněz dí Absoluci: A vinculis peccatorum nostrorum absolvat nos omnipotens et misericors Dominus (sic?). Kantor: Amen. Potom Gantor (sicl): Do-mine jube benedicere, benedictiane perpetua benedicat nos Pater aeternus. Cantor: Amen. Kněz čte lecti," Domíne jube benedicere je s tímto pořádkem slov připsáno i po prvním a druhém responsoriu. Na konci pak matutina je rubrika: „Post nona Lecfio Diacon. incipit Te Deum laudamus.” Bylo tedy při kostele více kněží. V nešporách paschálních v dodatku je zmínka o kanovnících a vikářích: „Versum canunt canonici et vicarii”, ale rubriky těchto obřadů i odpoledních zpěvů svatého tridua v dodatcích jsou zřejmě mechanicky opsány z jiného pramene i se zpěvy. V obyčejném farním kostele byly tyto obřady prováděny jistě s menším počtem kněží. Josef KI. Zástěra: Lidová píseň duchovní v našich chrámech. (Dokončení,) Vědecká pravda v něm, pílí a trpělivostí mnoha pracovníků získaná, musela by býti hrází proti libovůli svéhlavců a posílila by i proudy důvěřivých, ale rozpačitých. — Na dlouhou dobu, než vybudujeme žádoucí Soupis, bude Č. kancionál spolehlivým ukazovatelem k pramenům našich písní. Proto je třeba přesvědčiti ne-jen širší vrstvy, ale i odborníky, jimž je lidový zpěv svěř; n, že Č. K. má pina dobrých vlastností, jimiž se lidový zpěv trvale zušlechtí a povznese. Nezapomínejme v té věci, že Tvůrci všech zpěvníků i pěvecká obec věřících zůstávají lidmi. Obapolně neseni láskou k zpěvu požadují jedni od druhých jistou obět. Bez vzájemné shovívavosti a dobré vůle nikdy se neshodnou. Výmluvy, neústupnost, zvyk a chlad zrazují od prvního odvážného a rozumného kroku posvátný zpěv zvelebiti. Jen laskavé ruce pastýřské vyvedou nás z malosti, jež nás trápí a vězní. Jako však nestačilo imprimatur jednotlivých ordinariátů, aby schválený Český kancionál se rozšířil po celé vlasti, tak nebude budoucnost lidového a liturického zpěvu zajištěna ojedinělou péčí v jednotlivých diecésích, jak svědčí pří-klad královéhradecký. Je nutno, aby cesta kobnově, tak ideálně Piem X. a XI. vytčená, byla nastoupena spoleéným a jednotným postupem a projevem našeho nejdůst. epis.kopátu. Naše úvahy ukázaly, že se musí začíti s lidovou písní duchovní. Jest to naléhavé a, jak ukážeme, logické. K jednotě v lidovém zpěvu chrámovém bychom nejrychleji dospěli, 'kdyby nejd. episkopát společně nařídíl zavésti všude bez výjímky Č. kancionál. Po-chybuji, že by se tak stalo, nebot s různých stran ohlašuje vydání nových diecésních zpěvníků. V minulém čísle Cyrila jsme četli, že v úvahu přicházející činitelé připravují vydání nového kancionálu pro arcidiecési olomouckou. Rukopis je již hotov a připraven (str. 94). Zůstává ještě jedna cesta všem přístupná a ode všech viditelná. Upozornila na ni „Erika” v souhrnné stati anketové, když zdůraznila, že je přece velké množ~ 100 | ||||
|