|
| ||||
| ||||
|
Lidová píseň je v té stupnici prostým, polním kvítkem. Z jejích niv vystupujeme do království svafořehořského chorálu. To je holdovací píseň Kristu-Králi našich oltářů. V chorálu dýchá víra nově pokřestěné Evropy a hřeje láska ne sčetných mučedníků, proto vede nás i po staletích k výšinám tajemství křesfanského života. Je určen a přiměřeny' všem dobám, místům a poměrům, všem národům, spojuje prvotiny Církve po tisíci letech s námi, kteří jsme jako ony: pohanstvím obklopeni.
Chorál jako první sociální projev křesfanského bratrství umožňuje nám vstoupiti k zpěvu sborovému. Odtud to jde prudčeji podle pěveckých zdatností, podle místa a okolností, až k nejzazším metám pěveckého umění, k mnohohlasu či řím ské perly f oníí, v níž pouhými lidskými hlasy mistrovsky se tlumočí nejvznešenější myšlenky víry. Které umění rozkládá se tak široce jako náš liturgický zpěv? Jako na příč kách žebříku Jakobova stoupáme zpěvem od země výš a výše. Tam, kde už slova nestačí, jásáme v podivuhodné písni beze slov (jubilujeme v chorálu i polyfonii), až pokorná a věřící duše pěvců za odhrnutými nebesy ztiší se před Nevyslovitelností 02í.22 Na této podivuhodné cestě potkáváme se s anděly, spěchajícími k tajemstvím oltáře. Tak to chápali vždy naši předkové, toužíce před oltářem spojiti se a o zá" vod zpívati s anděly. Nebyl jim tedy posvátný zpěv pouhou hudební činností, kterou fřeba vytříbiti k největší umělecké dokonalosti, ale také obětí pokorných srdcí, konajících poslušně službu liturgickou, službu andělů před Božím trůnem našich ,oltářů. Aby se v tuto službu včlenila celá farní obec, přítomná zpívané liturgii, je tře-ba pěvecké školy, ve které by se všichni dobře připravili a zušlechtili. Učitelem je soustavné pěstování vzorných a c:nných duchovních písní; tím vytváří se základna k onomu pěveckému vzestupu. Od lidové písně kostelní je k chorálu velmi blízko. Většině, zvláště starším, stačí, naučí-li se správně, za doprovodu varhan odpovídati knězi při zpívané mši svaté. Mladší a nadšenější odváží se rádi k chorálním zpěvům mešním (zprvu, části lehčí a krafší). Hudebně nejbystřejší oddělí se později v pěvecký sbor, při zpívané liturgii nutný. Chrámový sbor vystřídává liturgický zpěv lidu" s v částech těžších, a některé zpěvy (t. zv. proměnlivé) přejímá sám. Ve zpěvu chorál-ním v ušlechtilém střídání věřících v chrámové lodi a sboru u ,oltáře neb na kůru sjednocuje se podivuhodně farní obec nejen myslí a srdcem, ale i jazykem. Překročuieme hranici své osady,země, ocítáme se uchváceni jednotným hymnem universální Církve, v níž není disonance rasy, národnosti, ale Kristem vdechovaný souzvuk křtem svatým znovuzrozených duší. A protože je chorál katolické Církve nejlepší íntonační školou světa, může každý chrámový sbor, který jej dobře zpívá," 1 postoupiti ke zpěvu sborovému. Podle poměrů, dovednosti a samostatnosti pěvecké, ale vždy s oddanou poslušností zákonů -o církevní hudbě mohou si i slabé sbory nalézti krásné liturgické zpěvy z našeho výborného českého repertoiru (Říhovský, Sychra, Douša a j.). Cesty k vyšší pěvecké dokonalosti isau volné. Vzpomeňme jen, jak lze vy-cvičiti v posvátném zpěvu chlapce (chlapecký sbor chorální v Emauzích, polyfonické sbory v Poznani, Řezně, Paříži, Římě, v nichž hoši se skvěli uplatňují). jsou to sice vynikající vzory, ale i důkaz, že je třeba jen soustavné péče, aby pěvci chrámových sborů k dokonalosti dospěli. Tak se veškeré snahy o rozkvět posvátného zpěvu, a tedy i lidového zpěvu chrámového, musí sousfředifi k tomu, aby se každá farní obec postarala o zkušeného ředitele kůru (varhaníka) a obětavě zabezpečíla ieho existencí. Nezaměstnaných hudebníků je dost; naši vynikající varhaníci začínali vždy na menších osadách. Při dnešní touze po hudebním vzdělání dětí by se takoví odborníci 22 Viz výklad sv. Augustina: Ad psal. 99. 23 Viz Apošt. konstitucí Pia XL (Editio Cyril) § 5, str. 35. `4 Chorál je stejně krásný a vznešený, zpíváme-li jej bez varhan. Hodí se tedy i pro nejmenší osady bez varhaníka. 103 | ||||
|