|
| ||||
| ||||
|
Radio
Rozhlasový přenos z Vatikánu. Náš rozhlas vy-sílal 25. prosince v 19 hodin přenosem z Vatikánu první dvě čísla slavnostního koncertu vatikánského rozlilasu. Jsou to dvě skladby J orenza Perosiho ,Pasforale" a kantáta ,Natalitia". Sólo v této kantátě zazpíval slavný italský tenorista C=igli. Pražský rozhlas zavděčil se nesmírně svým posluchačům v neděli dne 21. listopadu chorálním „Praeconium sollemne de S. Caecilia”, předneseným děfskými hlasy studentského sboru (schola minor), mužskými hlasy Sdružení pro duchovní hudbu (schola maior), kantorem Dr. Bohumírem Petrem, za varhanního doprovodu Vladimí- Dr. Dobroslav Orel: Hudební prvky svatováclavské. Vydal Národní výbor pro oslavu svatováclavského tisíciletí jako třetí část druhého dílu Svatováclavského sborníku. Stran 590, obrazových příloh 37. Tiskla Státní tiskárna v Pra-ze. Cena Kč 100.—. — Novější literatura svatováclavská byla ohohacena dílem převzácné hod-noty a směrodatného významu. Jsou to ,Hudeb-ní prvky svatováclavské", dílo dra Dobroslava Orla, profesora hudební vědy na universitě Komenského v Bratislavě, musikolo;a, historika a znatele starých skladeb mensuráÍních a chorálních, jich přepisů, proveniencí i hodnocení, je-jich jemného vykladače a oceňovafele po stránce hudební, básnické i liturgické. — Dosavad-ní badání dra Orla v české notaci mensurální a hledání stop hudebních zjevů českých z dob nejstarších dala vznik již několika vy-nikajícím hudebně historickým pracím. Jest to předně v ročnících 41. — 47. Cyrila uveřejňovaný Franusův kancianál z r. 1505, důležitý příspěvek k vývoji notace a k dějinám jedno- i vícehlasého zpěvu v Cechách, a pak v rukou věřícího lidu rozšířený zpěvník Český kancionál, obraz duchovní písně našich předků, upravený pro pofřebu dnešního duchovního života i zpěvu. — Milenium svatováclavské bylo dru Orlovi mocným impulsem, aby zabýval se hledáním dobově nejvzdálenějších dokladů mešního formuláře svatováclavského a spojeného s tím pěveckého projevu. Tento úkol byl z dosavadních jistě nejtěžší, protože zavádí do století, pro která vyvěrají prameny jen spoře, a kde historik nemůže se -obejíti bez dohadů a konjunktur. Dr. Orel plánovitě a vytrvale hledal a nalézal v museích, archivech, bibliotékách a klášterech, tuzemských a mnohdy i cizozemských, nezná-mé dosud pramenné zdroje, luštil a vykládal tajemství lifur ra Němce. Nic platno, pravdu má Církev, když dává přednost chorálu při svých bohoslužbách. I jako pouhý rámec bez liturgického obrazu působila celá relace slavnostním dojmem, když kvinfadenový hlas kantora vedl a střídal se s prudkým dosud zpěvem školského mládí, či ukázněným již chorálním zpíváním dospělých. Jemný a přiléhavý průvod varhan z rukou dirigenta Vladimíra Němce přenesl posluchače bezděky do ovzduší chrámového — (kdo by ne-vzpomínal na Emauzy?) — zvláště při zpěvu nádherného ,Magnificat" v V. Tónu. Bude-li příštího roku, jak si všichni přejeme, tato relace opakována, radil bych k vynechání onoho „Dominus vobiscum” na konci, ježto se nejedná o liturgii, nýbrž o zpěv. Š. Literatura bohoslužbu ku poctě mučedníků, k nimž také náš světec pafřil, a již veronský sakramenfář z konce 10. století uvádí v kalendáři zápis svát-ku sv. Václava, což dokazuje, že slavil se liturcicky, t. j. hohoslužhou a spojeným s ní zpěvem. Dále popisuje autor dokonale a podrobně mešní formulář, užívaný až do konce 16. stole~ ti, a zjišfuje prameny, pojednává o veršovaném officiu latinském, jeho vývoji, povaze a struktuře' o významu a způsobu reprodukce. Vypočítávaje četné doklady, zachované o šířícím se kultu svatováclavském ve formě antifon, žalmů, responsorií a sekvencí, matufin a laud, dochází k zápisu ve sborníku litoměřickém, podle něhož zpívali píseň „Svatý Václave” ve stol. 15. také husité. Konečně pak vyvrací dosavadní názory, jako by tato píseň byla excerptem nebo plagiátem starobylé sekvence Nofkera Balbula, nebo že vznikla z úzkosti českého lidu za invase braniborské, názorem vlastním, nabytým pronikavým a všestranným rozborem struktury melodie i textu, že píseň svatováclavská jest původním dílem domácího umělce, který, uživ při komposici svých znamenitých znalostí chorálu, vvvinul přirozeně zpěvnou a vznosnou hymnickou píseň z jediného melodického úryvku. Mnoho místa a studia je věnováno zvláště jemné a podrobné analyse struktury písně a jejímu srovnání s jinou, starší písní, „Hospodine, pomiluj ny”, a obsáhle a důkladně jest pro-bírán vznik obou; „Svatý Václave” má umělou stavbu s pětislabičnými verši, tlumočí v básnické formě svatováclavskou mešní ovaci, a nutno ji klásti již do 12. stol. —Rozsáhlý a obsáhlý materiál rozdělen jest do pěti částí, čímž monumentální vědecké dílo Orlovo stalo se přehledným a přístupným. K podstatným, velikým kladům knihy náležejí její hojné notové příklady, přinášející v přesném převodu do moderní notace všechny nejdůležitější a nejcharakferisfičfěiší staré chrámové zpěvy k poctě dědice české země. Nejeden z nich volá přímo po oživení při bohoslužbě. Závěr a svéráznou ozdobu knihy tvoří a krásně ji doplňuje na sta fotografických snímků a hudebních rukopisů různé provenience i doby, pořízených prof. A. Dočkalovou, lektorkou hudební výchovy při universitě bratislav- 113 | ||||
|