|
| ||||
| ||||
|
v
E. Trolda : Adventní hudba v Cechách. Úvod k hudební produkci 3. XII. 1937. Nedávno jsem měl příležitost s tohoto místa předeslati proslov ke koncertu barokní hudby. Skladby, které byly předneseny, pocházely toliko z XVIII. sto-letí, ba zabíraly sotva dobu prvých 70 let tohoto století. Dnešní koncert, rov-něž historický, vytyčil si za cíl dobu mnohem delší, téměř šest století. Jako mi-nule, tak i dnes budou provedeny církevní skladby domácího původu, s tím ovšem rozdílem, že dnes jen takové, pokud mají vztah k době adventní. Není zvykem koncertní program církevních skladeb přizpůsobiti době církevního roku, avšak přec by bylo nevkusné předváděti na př. v letní době pastorely anebo zas o svatodušních svátcích provozovati pašije. Každá doba církevního reku vzbuzuje u lidí, i když jsou třeba nábožensky indiferentní, jistou náladu a tatáž nálada se přec nejvíce projevuje v hudbě. Nejzřetelněji k nám mluví hudba vánoční svou intimitou a velikonoční svým leskem. Advent je přípravou k vánočním svátkům, je to sice doba kajícnosti, ale také radostné Tužby po Kristu. Tato nálada tvoří také náplň adventních skladeb. Po stránce liturgické víme, že v adventě se čte prvá ranní mše svatá ke cti vtělení Kristova a ke cti Panny Marie, zvaná podle introitu ,Rorate", dále jsou zde dva svátky mariánské, dne 8. prosince svátek Neposkvrněného početí Panny Marie, a 18. prosince svátek Očekávání P. Marie k porodu. Od noho dne se zpívají při nešporách t. zv. antiphonae rrnaiores, příznačné tím, že všechny za-čínají interjekcí „O”. Jako závěrečná antiphona officia zpívá se „Alma Redemptoris mater”. Tyto a jiné zvláštnosti vyskytují se tedy v liturgii doby adventní, na rozdíl od jiných dob církevního roku. Podívejme se nyní na skladby, které jsme pro dnešní večer vybrali. Tu dluž-no uvésti, že nejstarší zpěv církevní (jinde i u nás) byl římský chorál. Je to zpěv jednohlasý, bez faktu, veskrz z not stejných hodnot sestávající, na samohláskách bohatě kolorovaný. Asi od VIII. stol. se pod koloratury podkládaly texty za tím účelem složené. Zpívalo se tedy pa př. Kyrie fous banifatis, pater ingenite, a quo bona cuncta procedunt, eleison. V tom případě mluvíme o tropu, o tropovaném Kyrie. Tropy se vkládaly do všech částí mše, vyjímajíc Kredo. Podobně se postupovalo u pohyblivých částí mše, a to nejvíce u ,alleluia" po gradualu. Tak vznikly t. zv. sekvence; ovšem že prodělaly svůj vývoj, až se z nich vy-vinula samostatná skladba, začátek to duchovní písně. První skladba, kterou uslyšíme, jest tropované agnus. Jest obsaženo v rukopisu pořízeném r. 1235 pražským kapitulním děkanem Vítem pro chrám svatovítský. Toto troparium je naše nejstarší hudební památka, a proto první přímý hudební pramen pro počátek našich hudebních dějin. Vše, co víme o hudbě před tímto rokem, zakládá se jen na pramenech nepřímých, t. j. na kusých zprávách tehdejších spisovatelů. Rukopis onoho ,troparia" nalézá se jako nejcennější po-klad v kapitulní knihovně pražské. Notován jest písmem, které má název „muší nožičky”; přepis do moderní notace pořídila slečna PhC. Stoklásková pro dnešní první provedení této vzácné skladby. Táž pořídila také přepis další skladby ze sekvenciáře, který dal r. 1363 sepsati prvý pražský arcibiskup Arnošt z Pardubic Druhý nástupce Arnoštův, pražský arcibiskup Jan z Jenštejna, básník a hudebník, jest autorem sekvence, dnes již moderním písmem vydané. Po stránce formální upozorňuji, že 2 verše mají vždy stejný nápěv, ale každá dvojice má zas nápěv nový. Český překlad mešních zpěvů podkládá pod každou notu jednu slabiku. K chorálu takto interpolovanému přidaly se písně — a máme zpěvy, jež zpívali v XVI. stol. naši literáti v adventě při první mši svaté, t. j. při rorátech. Zpěvy se zachovaly v mnohých rukopisech, a jsou nyní vzorně vydány profesorem drem Orlem v Českém kancionálu. Zpěvy tyto se udržely v lidu s nepatrnými změnami až do dneška; Český kancionál obsahuje je ovšem v původní, nep-orušené formě a pomůže k jejich obnovenému, správnému přednesu. Proti tomuto lidovému umění stojí na druhé straně hudba umělá, t. zv. klasic- | ||||
|