|
| ||||
| ||||
|
V neděli 17. dubna:
Hod Boží velikonoční. Barva bílá. Propríum chorální a ordinarium viz Cyril r. 63, str. 17. — Skuherský 56 57. V graduale opakuj poslední „alleluja”, recituj verš ,Pascha nostrum immolatus esf Christus" a sekvenci Nictimae paschali" chorálně. V pondělí 18. dubna: Pondělí velikonoční. Barva bílá. Propríum chorální a ordřnarium viz Cyril r. 63, str. 17. — Skuherský č. 58—59. V graduale po „alleluja” recituj ,Angelus Domini... super eum" a zpívej chorálně sekvenci. V neděli 24. dubna: Neděle bílá. Barva bílá. Propríum chorální a ordínarium viz Cyril r. 63, str. 18. — Skuherský 60-61. (Pokračování.) Okénko na chrámový kůr. Repertoir lidových písní církevních je tak bohatý, že skýtá ;nejen výběr pro denní potřebu, ale béře ohled í pa příslušnou dobu církevního roku. Nikoho by nenapadlo zpívat píseň „1llarodi1 se Krístus Pán'” jižvadventě,anebo v postě, právě tak ne jako „tisíckrát pozdravujeme tebe” třeba na svatodušní svátky. Předpisuje-li direktář příslušlné proprřum missae pro každou nedělř, respektu-je kancionál každé jednotlivé období církevního roku, k jehož charakteru se píseň jak co do textu, tak co do hudby těsně přimyká. Každé porušení tohoto zcela samozřejmého zvyku by musřlo urážeti i nejnaiMnějšřho člověka. Á přec se takové porušení děje, ještě k tomu snad jenom v kostelích praž ských, a ;nikoho dosud neinapadlo, aby tuto ;nepřístojnost vytkl, tím méně od~ stranil. takový — mírně řečeíno — nevkus se zahlnízdíl při mši sv, za zemřelé. Cato mše sv má svůj zvláštní, od každé jiné mše podstatně odchylný f ormulář a kněz ji čte v rcuchu černém. Církev béře tedy zřetel na účel mše sv. a padle něho se řídí; jest to požadavek nejen liturgícký, ale i estetický. Co je předpisem pra církev, má býti také předpisem pro varhaníka, vždyt an je zřízencem církevním, a hudba, kterou provozuje, má býti podřízena liturgii- Máme několik písní určených pro zádušní mše sv., avšak tyto zůstávají varhaníkem zcela nepovšimnuty a cin hraje prosté anu obvyklou „de fempore"”, kterou hrává i ;indu' v onen den v tvdnu. Zak slýcháme v pražských k nejrůznější, jako „tvůrce m,ocr, atd., jenom ne „Odp~oč4nutí věč, nevkus upozornil, odpověděl není placen”. Co je,ovšem argi lentního, a dává svědectví, jac ná se totiž o ;nějakcu funkci každodenně doprovází, takže seň hraje, vždyč beztak ta hrc umělecká inspirace, o nějakéz Rozumějme tedy, dobře: kdE na varhaníka, tam hraje píseň naše volání"snad obtíž;nější ne jen na základě většího duševr, 1Nechceme se tím zabývat, aostelích, ačkoliv klněz čte mši za zemřelé, právě y ", —Ach, můj ,nejsladší Ježíši", „Mé jsi potěšení”" 7é”. Když jsem kdysi jistého varhaníka na tento n7i, že píseň za zemřelé nehraje, „poněvadž za to rmentace, která předpokládá člověka zcela findo~ lidé u nás ;někde fungují jako varhaníci. Nejed-mimořádnou, nýbrž a mši sv., kterou varhautík jemu může býti přec úpině lhostejno, kterou př' bývá často tak řemeslná, že jí schází sebe menší 7 procííě;ní jíž aní nechceme mluvítí. při pohřbu je pamatováno také nějakou částkou za zemřelé, jinak ne. Ptáme se. Je píseň „Vyslyš žli „Bože před Gvou velebností`” a může se hrát ího napětí, za které sc musí platit? 'e konstatujeme jen faktum, že liturgíckému úko_ | ||||
|