|
| ||||
| ||||
|
kladech bylo ukázáno, jaké umělecké poklady jsou v gregoriánském chorálu, přednášeném podle objektivní metody solesmeské.
3. Gregoriánský chorál má také třetí požadavek církevní hudby: všeobecnost. Liturgie je oficielní bohopocta, modlitba celé církve, společná a veřejná modlitba všeho křesťanského lidu. Tato modlitba však nemůže býti společná. leč má-li na ní účast také lid. Liturgická modlitba tedy předpokládá vždy Také účast lidu. Církevní zpěv je však podstatná část liturgie. Proto lid má míti účasf také na liturgickém zpěvu. Všimněte si však gregoriánského chorálu. Byl komponován tak, aby jej moh-li zpívat všichni, aby mohl býti modlitbou všeho lidu. Není v něm příliš velkých výšek ani hloubek, jaké jsou nutné v polyfonii k vytvoření souzvuku nebo kontrapunktu. Gregoriánský chorál je jednohlasný. Proč? Proto, aby jej zpívali všichni, aby byl modlitbou všeho lidu. Vidíme tedy, že v gregoriánském chorálu jsou spiněny všechny fři požadavky pravé církevní hudby, že fofiž gregoriánský chorál je zpěv posvátný, umělecký a všeobecný. Proto také Pius X4 mohl napsati v Motu proprio: „Z těchto důvodů byl gregoriánský zpěv vždycky pokládán za nejvyšší vzor posvátné hudby. Plným právem lze tedy stanoviti foto všeobecné pravidlo: Hudební sklad-ba chrámová je tírr posvátnější a liturgičtější, čím více se blíží svým rytmem, svou inspirací a chutí melodíi gregoriánské; a tím méně jest hodna chrámu, čím více se vzdaluje od tohoto nejvyššího vzoru.” 4. „Uvedené vlastnosti má ve velké míře také klasická polyfonie, zvláště římské školy, jež v 16. století dosáhla vrcholu své dokonalosti dílem P. A. Palestriny, a i dále tvořila skladby výtečné hodnoty liturgické i hudební. Klasická polyfonie se velmi přibližuje nejvyššímu vzoru veškeré posvátné hudby, zpěvu gregoriánskému, a proto zasloužila, aby spolu s gregoriánským zpěvem byla při-brána k nejslavnějším obřadům Církve” (Pius X. v Motu proprio). 5. Církev vždy uznávala pokrok v umění a přála mu, připouštějíc k hohoslužbě vše, co dobrého a krásného během staletí dovedl vytvořiti lidský duch, s podmínkou, že bude vždy dbáno liturgických zákonů. Proto i moderní hudba je připuštěna do chrámu, poněvadž i ona dovede vytvořiti díla tak hodnotná a vážná, že nikterak nejsou nedůsfojna liturgických úkonů. Přece však, poněvadž moderní hudba se dala většinou do služeb světských, bude fřeba s největší bedlivostí přihlížeti k tomu, aby hudební skladby moderního slohu, jež se připouštějí do chrámu, neobsahovaly nic světského, aby ne-připomínaly divadelních motivů, a aby ani ve svých vnějších formách nebyly tvořeny po způsobu světských skladeb." (Tamtéž.) To jsou tedy tři základní požadavky církevní hudby: svatost, umění a vše-obecnost. Viděli jsme, že nejdokonaleji jsou tyto fři požadavky uskutečněny v gregoriánském chorálu. A proto chorál je oficielním zpěvem církve katolické a je vzorem posvátné hudby. III. A nyní zbývá ještě jedna otázka: Tak jsou tyto základní zásady církevn%ho zpěvu uskutečňovány v nynější době, zvláště v naší vlasti? Uplynulo již 35 let od té doby, kdy byly slavnostně prohlášeny tyto zásady v Motu proprio Pia X. ze dne 22. listopadu 1903. Uplynulo 10 let od té doby, kdy Pius XI. ve své apoštolské konstituci z roku 1928 znovu zdůraznil tyto zásady a nařídil, aby byly všude uplatňovány. A jaký je výsledek? V některých zemích, zvláště románských, nastala velká obnova liturgické hudby. Ale u nás se od té doby takřka nic nezměnilo. Je pravda, že naše Cyrilské jednoty učinily už jistý kus práce, ale dosud je to všechno málo. Není to ještě to, co si přeje svatý Otec. Je fřeba důkladné, pronikavé, všeobecné obnovy liturgického zpěvu, zvláště chorálu. Pius X. praví: „Starý gregoriánský zpěv, tradicí dochovaný, je tedy fřeba znovu hojně zaváděti při bohoslužebných úkonech. A buďte si toho všichni pev- 18 | ||||
|