|
| ||||
| ||||
|
ně vědomi, že žádný církevní obřad nepozbude na své slavnostnosti, i když ne-bude doprovázen jinou hudbou, než jenom touto. — Obzvláště budiž bedlivě zaváděn gragoriánský zpěv mezi lid, aby věřící zase byli činně účastni církevních obřadů, jak tomu bývalo dříve."
A tam, kde už se zpívá chorál, at' se zpívá co nejlépe. Má-li chorál dosíci svého cíle, musí býti dobře proveden. Avšak dobré provedení není možné bez důkladného nacvičení. Což nemá Bůh práva, aby byl ctěn zpěvem dobře připraveným? Což nejsme povinni přípravě liturgického zpěvu, jímž má býti vzdána Bohu pocta, věnovati aspoň tolik času, kolik ho věnují divadelní zpěváci svým zpěvům jen pro-to, áby se zalíbili publiku? Řekněme si to otevřeně: V dnešní době zpěv (hlavně chorál), který je před-váděn v našich chrámech, bývá často takový, že nemůže povznášeti ke zbožnosti. Je tedy naší povinností, abychom uposlechli nařízení Pia X. i Pia XI. o církevní hudbě, a všichni podle možnosti pracovali o její obnově. Jedinec tu ne-zmůže nic. Je fřeba společného úsilí všech. Je fřeba, aby konecně byla uskutečněna výzva Pia X. v Motu proprio: „Na konec nabádáme všechny ředitele kůrů, zpěváky, osoby duchovní, představené seminářů, církevních ústavů a řeholních řádů, faráře a správce chrámů, kanovníky kolegiální i sídelní, a především biskupy, aby se vší horlivostí napomáhali této obnově (církevního zpěvu), po níž se už dlouho toužilo.” Tedy spojenými silami do práce za obnovu církevní hudby! Vojtěch Ríhovský: Církevně-hudební úryvky. Každé neděle zpíváme na kůru: ,Laudámus Te. Benedícimus Te» Adorámus Te. Glorificámus Te." Je to pro kostelního zpěváka program, v němž je obsaženo jeho liturgické poslání. Kdo sleduje jiné cíle, kdo hledá vlastní svou slávu, aby došel pozornosti nebo cti, ten je v církevním sboru na falešném mís-tě, a ve volbě sboru se zmýlil. Těchto vě cí by se domohl snad spíše ve světském pěveckém spolku. — Boží chvála, povznesení bližních, spolupráce při liturgickém úkonu kněze, to je, krátce řec"eno, kostelní pěvče, Tvůj úkol. Nové formy nepovstávají nikdy proto, aby zatlačily staré, nýbrž aby byly hybnou silou a chránily před ztrnutím. Z různých forem, vedle sebe postavených, uplatní se vždycky ta, která je nejlepší. Tak nemusí býti opuštěny dobré mše starší školy, anebo prakticky nahrazeny mšemi chorálními. Je dojista vel-ký počet kůrů, které zpívají mši vícehlasou a proprium chorální, anebo naopak, či obojí figurálně. Zde tedy vidíme, že se staré a nové formy vhodně doplňují a že si nijak nestojí v cestě. Že však různé slohy zařazeny v celek se navzájem nedoplňují, dokazuje následující příklad: Byl jsem ve větším městě naší republiky na kůru při zpívané mši svaté. Zde jsem uslyšel podivný repertoir. Každý díl byl od jiného skladatelel Kyrie a Gloria od Witta, Credo a Sanctus od Pícky. Benedicfus od Horáka (k vůli sólovému sopránu), Agnus od Singenbergera. Pange lingua chorál-ní. Přiznávám se, že na mne míchání tak rozdílných slohů nepůsobilo uspokojivě, naopak velmi nesjednoceně, ač to byly vesměs skladby výborných skladatelů. Mocný hrdina tónů, Beethoven, vyjádřil se, jak Thayr v jeho biografii uvádí, že pravá a ryzí církevní hudba má býti přednášena pouze lidskými hlasy. — A Richard Wagner, tvůrce moderního orchestru, píše podobně ve svých sebra- 19 | ||||
|