|
| ||||
| ||||
|
ných spisech: „Díla Palestrinova znamenají nejvyšší rozkvět a zdokonalení katolické církevní hudby. Prvním krokem k úpadku katolické hudby bylo zavede-ní orchestrální hudby do ní. Prostřednictvím této a čím dále tím volnějším a samostatnějším jejím používáním vštípila se náboženskému jejímu výrazu smyslná okrasa, která mu značně uškodila a měla nejcitelnější vliv právě na zpěv. — Lidský hlas, bezprosfřední nositel posvátných slov, musí míti přednost ve chrámu, ne nástrojový nanos, anebo dokonce všední hudlaření (Geigerei), jak je v mnohých chrámech slyšíme; a má-li církevní hudba dojíti své dřívější čistoty, musí ji zastupovati výhradně hudba vokální.” (Snažení moderní církevní hudby obrací se tímto směrem.)
Pravil jeden pan ředitel kůru: „Ach, tyhle proměnlivé chorální mešní části, čili, jak to Cyrilisté jmenují, propria, co jsou to za fádní věcil” — My říkáme: „Ó vy propria, vy nádherné obrázkové knihy církevního rokul A zároveň vy Popelky, kterým se — má-li ředitel kůru přece jen tolik svědomí, že je podle předpisu provozuje — tolik ubližuje a špatným odzpíváváním, kostrbatým re-citováním a vynecháváním ubírá na kráse, čímž je jejich umělecká forma porušovánal A přece by zde zkvetlo nejradostnější zpívání, které by se dala sfřídavě s vícehlasými skladbami skvěle uplatniti, ''kdybychom svou pohodlnou fantasii dovedli pro ně rozehřáti a kdyby výstavba a okrasa církevního roku nás dovedla svou krásou inspirovatil” Četl jsem v krajinských listech z P. následující zprávu ze dne 27. března t. r. (Kostelní hudba). „Vojenská hudba hrála při mši ,o půl 11. hody. následující církevní hudbu: „Modlitbu” od Gounoda, „Elsin průvod do chrámu” z opery ,Lohengrin” od Wagnera, „Nevěstinu píseň” z téže opery, Fibichův „Poěm” a ke konci moravskou národní píseň. Kostel byl velmi četně navšfíven a posluchači chválili krásnou souhru hudebního Tělesa. Hudbě i jejímu kapelníku N. N. budiž s naší strany vysloven díkl" — K tomu několik poznámek: 1. Nelze pochybovati, že byly tyto „církevní” skladby za vedení kapelníka N. N. výborně hrány. 2. Také chápeme, že byl kostel při této příležitosti dobře obsazen. Byl by však býval ještě více obsazen, kdyby zde byli provozovali celého „Lohengrina” nebo austa . 3. Je zcela nepochybné, že provozované skladby nebyly církevní hudbou a že se nehodily k nejsvětější oběti mše svaté. 4. Církev zapovídá při liturgické pobožnosti v postě hru na varhany a ještě více orchestr. A tehdy byla postní neděle. Kdo za to může, že v P. usoudili, že Cír_ kev má falešné názory? 5. Je beze sporu zevšedňováním mše sv., je-li zneužívána, aby přilákala návštěvníky ke koncertu. Zatím co se u oltáře slavilo sacrificium, byli posluchači v duchu v opeře a poslouchali „církevní” skladby. — Custos, quid de noctel? — ! (Pokračování.) Vznešenost umění jeví se nám srnad v hudbě v míře nejvyšší, protože hudba neobsahuje látky, jež bychom mohli odečísti. Je celá formou a obsahem a po-vyšuje i zušlechčuje vše to, co vyjadřuje. — Hudba stojí tak vysoko, že jí ne-může nižádný rozum dosíci, a vychází z ní účinek, jenž vše ovládá a z něhož si nikdo není schopen dáti odpovědnostR Náboženský kultus nemůže jí proto po-strádati, je jeho předním prostředkem, aby na člověka zázračně působila. — Alejčistším a nejvyšším malířstvím v hudbě je uvésti posluchače v náladu, kterou báseň určuje; v síle pr"edstavy tvoří se pak bytosti podle podnětu textu; sama neví, jak k tomu dospívá. JOH. IVOLFG• COEZHE. 20 | ||||
|