|
| ||||
| ||||
|
14. Porotě se vyhrazuje sfylisaoe zprávy o výsledku soutěže.
15. Společnost pro hudební výchovu vyhrazuje si přednostní právo k provozování, rozhlaso- vému vysílání nebo vydání hry, cenou po- ctěné. Osobní. ThDr. Antonín Stříž, spirituál arci-biskupského semináře v Praze, člen výboru OJC., jmenován byl komořím Svatého Ofee. Ad mulfos annos! Různé připomínky liturgické vzhledem k Nejsv. Svátosti Olfámí uveřejňuje Ordinariáfní list pražské arcidiecése roč. 1938 číslo 4., kde v článku N. 4549 upozorňuje se důtklivě: 1. Na ciboři ve svatostánku má býti vždy pláštík. 2. Pokud jen možno, opafřifi dvě ciboria v době návalu komunikanfů. 3. Zakazuje se dávati velkou hostii (Krista Pána živého) do ciboře a nařizuje se, že musí býti chována v melchisedechu (k otvírání pomocí péra a nikoliv šroubků), ten pak ve zvláštní pyxidě. 4. Patenu, kterou věřící si podávají při sv. přijímání, neb kterou jim přidržuje druhý kněz, Ke článku pana Dra Troldy „Okénko na chrámový kůr” v min. čísle „Cyrila” dovoluji s1 podotknouti: Zpívati při zádušní mši sv. písně, jako je ku př. „Tvůrce mocný”, není sice vhodné, ale jsou to alespoň písně vážné. Horší jest, že v jednom pražském velkém farním kostele byly zpívány při zádušní mši sv. i koledy, a ta zcela bez výběru, ty nejlidovější a nejlíbivější. Takové pak zpívány při piné smuteční dekoraci. Odpovědný činitel odůvodnil: „U nás jsou zádušní mše sv. často, to by si lidé za celou tu dobu ani koledy nezazpívali.” A. K. Ohře na varhany při svatebním obřadu. Co již bylo napsáno o nešvarech, které se dějí u příležitosti tohoto posvátného obřadu! Existuje i na-řízení, které má být ochranou varhaníku protl nesmyslným žádostem, které se mu kladou! Pisateli dostal se do ruky program takové vesnické svatby. Aby bylo jasno: Dotyčný varhaník musil v den svatby odoestovati a ,pro informaci svého zástupce napsal na lístek toto:. Fanfáry, Aby nás Pán Bůh, Milování (Věrné milování). Litanie — Kyrie — Vložka — Vylej, Bože, píseň k požehnání. Vložka: Udeřila hodina, Již mou milou ... Tak, prosím, vypadá svatba na vesnici, kde ne-mají potuchy o lifur~ii (totiž varhaník). — Pisateli stal se tento případ: Při vyjednávání svatby kladli snoub nci podmínku, že musím zahrát jejich zamilovaný šlágr (jméno mi vypadlo) a přines:i si dokonce i text s nápěvem za Kč 1.80. — Samozřejmě odmítl jsem, avšak p. ženich ráčil takto odůvodnit: „Okamžik, kdy já a moje nastávající budeme oddáváni, je výhradně náš, a vy jste povinen za pafřičný honorář službu vykonati podle našeho přání!” — Netřebajest celebrant povinen vždy po sv. přijímání purifikovafi, poněvadž snadno na ní spočine nějaká částečka Nejsv. Svátosti Oltářní, a i nejmenší viditelná částečka je celý Ježíš Kristus. — Tato patena budiž pak uchována v ně-jaké burse. 5. Jakmile se vyjme ze svatostánku Neisv. Svátost, jest nutno svatostánek uzavříti. 6. „Pange lingua” se zpívá pouze, nenásleduje-li hned sv. požehnání s Nejsv. Svátostí, nýbrž ,na př. „Te Deum” anebo litanie. Jinak se zpívá pouze „Tanfum ergo” (mezitún se dá kadidlo do kadidelniee) a ,Genifor~", kdy se Nejsv. Svátost Oltářní inoensuje. Pozn. red. Jest tedy důležité zejména pro Farní Jednoty Cyrilské pražské arcidiecése i všechny ředitele kůru, aby tímto příkazem se řídili a vždy zpívali jen 2. a 3. sloku hymnu, jak je pře- depsáno. Prvá sloka se zpívá jen tehdy, násle- duje-li „Te Deum laudamus” — po kterémžto hymnu následují další 2, a 3. sloka. Nebo lze zpí- vati prvou sloku při odpoledních pobožnostech, kdy kněz vystaví Nejsv. Svátost Oltářní, před Níž modlí se pak litanie a jiné modlktby; po skončení modliteb následuje pak 2. a 3. sloka. J. D. Hovorna podotýkati, že spolkl jsem hořkou pilulku, která přímo pálila, a vysvětlil jsem jim to v tom smyslu, že obřad sňatku je obřadem církevním, kde kněz i varhaník musejí dbáti nařízení církve, dále že kostel je dům Boží, nikoliv dům tance atd. Končil jsem ujištěním, že budou spokojeni. A výsleflek'? Po svatbě dostalo se mi uznání, že nevěděli, že církevní obřady jsou tak krásné a hudba církevní je něoo povznášející-ho. A proto, kdokoliv k vám přijde se stejným úmyslem, poukažte na nařízení, které jest vám dodržeti? Pranýřujte služby těch ubožáků varhaníků, kteří dělají z kostela operní a taneční síň? S: M. • Primadony. V posledním čísle „Cyrila” vylíčila znamenitě pí Malvína Procházková v článku „Hudba chrámová jindy a nyní” poměry na někfervch kůrech. Paní autorka užila v tomto článku termínu „zákulisí”. Jednou scénou z takové,-ho „zákulisí” dovolil bych si její článek dopiniti. Slova toho užívám zde ovšem v jiném smyslu, totiž asi tak, že věřící slyší, oo z kůru vy-chází, ale nevidí, co se tam děje. Mnohý laik si pochvaluje, jaká krásná „vložka” byla při mši svaté. Kdyby však věděl, jak to vypadalo ma kůru, bylo by po obdivu. Primadona přišla při epištole, při evangeliu vyjednávala s ředitelem kůru, při ,Credo" se vzhlížela v partu svého sóla, které pak zpívala místo offerforia. Nic nevadilo, že byl třeba svátek Všech Svatých, taková krásná věc, jako je „Ave Maria” na thema nějakého klavírního nocturna Chopinova, se muže zpívati kdykoliv. Při prefaci přijímala poklony, rozdávala úsměvy a inkasovala dvacetikorunu. Když zaznělo „Sanctus”, zalila kůr širokým úsměvem a zmizela,. Vedlejší výdělek přán jest jistě každému, ale nemusí se tak díti na úkor liturgické hudby, zvláště když řádný výkon kvalifikovaného ředitele kůru a varhaníka je honorován nedostatečně,. — A. K. 36 | ||||
|