|
| ||||
| ||||
|
Tento krásný a vlastenecký projev neznámého Iegendisty o šfastné zemi české byl ohlasem smýšlení celého národa.
Obdobně oslovuje autor svatého Václava jako vévodu a knížete české země, jejího utěšitele a ochránce. Prohlašuje českou zemi za oblast, které vévodí sv. Václav i po smrti jako přímluvce u Boha. To jest apotheosa nejenom sv. Václava, nýbrž i české země. Jen v takovém ovzduší a uvědomení mohl se zroditi a ujati svatováclavský hymnus. Tím by bylo dána 12. stol. jako jeho terminus a quo, jestliže neodporují důvody filologické. Avšak nejnovější badání ukazuje jejich souhlas (Jakobson, Weingart).6 Poslední léta 12. stol. dala české zemi rytmisova:ná oficia o národním světci, která v 13. stol. byla doplňována a šířena. I mešní zpěvy pro svatováclavské liturgické slavnosti byly ve 12. stol. připraveny. Patron české země byl uctíván duchovenstvem latinskými, velebnými chorály. Benediktinská tradice byla tu neisilnější. Jest nasnadě, že i u lidu byla dána příležitost českým hymnem velebiti ochrance vlasti. Svatováclavský kult kvetl i ve 12. stal. A v tomto prostředí byla dána možnost vzniku písně „Svaty” Václave, vévodo české země". SV představuje s písní HPN umění románské. Nelze je zařaditi do další doby gotické mezi chorály české školy, které mají bohatou melismatiku a veliký tónový rozsah. Jako při písni HPN, tak i při svatováclavském hymnu jest autor textu i nápěvu týž, protože obě složky splývají v jedno. České písně Hospodine, pomiluj ny a Svatý Václave jako plody umění románského mají prostou a hlubokou velebnost hudebních motivů ve vedení horizontálním. V středověké gotice latinského křesfanství od 13. stol. nestačil už k poctě sv. Václava hudební projev českou písní. Český světec se stal ochráncem široké obce křesfanské; jeho hudební profil, bohatší a rozmanitější, je tlumočen latinou, sekvencemi a responsoriemi chorálních linií vertikálních. Století 15. odívá vážně kráčející cantus firmus svatováclavské písně ve skvělý háv tříhlasého moteta se vzletnými vedlejšími hlasy. K české písni Svatý Václave připojuje humanismus latinské písně Gaude, felix Boemi,a a Wenceslao, ducl claro. (Otisk z autorovy velké knihy: Hudební prvky svatováclavské.) Otto Albert Tichý: Barokní hudba a liturgie. Právě se konaly v Praze hudební oslavy českého baroku. Nebylo zapomenuto ani duchovní hudby z té doby a třeba v tom viděti velký pokrok, nebaf naše „kulturní” kruhy tak rády ji přehlížejí, jako by opravdu bylo něčím méně cenným sloužiti Bohu svým uměním. Duchovní hudba z doby českého baroku nám nebyla neznáma, nebol už častěji se dály pokusy o rehabilitaci toho vzácného a neprávem opomíjeného u-mění, jen bylo dáno o právě minulých slavnostech více lesku jich provedení, a ke známým již skladbám byly přidány kusy nedávno objevené nebo spartované. Popírati uměleckou cenu těchto hudebních skvostů by byla naivností, a je třeba litovati, že katolíci dosud neprojevili o ně takový zájem, jakého by si zasloužily.. Naše duchovní hudba ze 17. a 18. století se musí provozovati čím dál tím častěji, a bylo by dobře, kdyby se u nás ujal obyčej, platný ve Francii, že totiž koncertující sbory v první části svého programu dávají skladby z minulých století, zařadujíce tam i hudbu chrámovou, a teprve v druhé části pořadu provozují díla moderní, nijak se ani v této části neštítíce skladeb na náboženské náměty. Co však nás jako hudebníky, účinkující ve chrámu Páně, bude zajímati, je otázka, jak bychom mohli toto bohatství uplatniti i na svých kůrech při bohoslužbách. G Weingartúv posudek R. Jakobsona: Nejstarší české písně duchovní. Byzantinoslavica, roč. II., sv, 2., ss. 447-453. 39 | ||||
|