|
| ||||
| ||||
|
vzdělavatelkou i nositelkou kultury. Se stále věfším zaváděním hudebních nástrojů a orchestru do církevní hudby, která počínala napodobovati světské u-mění, piné koloratur a sól, jež přímo volaly pro primadanách, upadal liturgický sbor, vokální hudba hynula a církev ztratila své vůdčí postavení. Po liturgickém úpadku následoval pak i úpadek umělecký. Velcí mužové vědy a umění, kteří viděli jasnýma očima a poznali foto nebezpečí, snažili se vésti církevní hudebníky i odpovědná místa k bývalému církevněhudebnímu ideálu a vzoru. Je-jich hlas byl sice slyšen, ale věnovala se mu malá pozornost. Ba i nábožensky cítící muži protestantského vyznání pronášeli o tehdejším úpadku varovné hlasy a označovali řehořský chorál a polyfonní díla církevních klasiků za vzor pravé církevní hudby; ba doporučovali, aby duch této hudby byl zaváděn i do protestantské chrámové hudby.
Tak zvaná ceciliánská perioda vykonala nesporně mnoho dobrého, protože se snažila očištovati kůry od přílišného zesvěfacení. Avšak brzy odstoupila od základních tendencí a připouštěla vedle vskutku uměleckých děl často i slabou a obsažně prázdnou tvorbu, která měla jedinou přednost, že v ní byl úpiný a správný teksf, a tato blahovolnost snižovala její úroveň. LI nás, bohudíky, tomu tak nebylo, neboť skladby církevních skladatelů tehdejší doby (Skuherský, Hruška, Nešvera, Sychra atd.), zůstávaly vždy na značné hudební výši. A na druhé straně povstala díla, honící se za efektem, jež způsobila klasické církev-ní hudbě mnoho škody a stávala se i nepřítelem chorálního zpěvu. Proslulé ,Motu proprio" probudilo na chvíli svědomí. „Konstituce” zdůrazňovala opětovně povinnou váhu ,Motu propria" a nedá se upříti, že nastoupilo na mnohých místech značné uvědomení a dobrá vůle, směřující k zlepšení poměrů. K úpinému docílení nápravy je ovšem zapotřebí ještě mnoho lásky a od-danosti k věci, a především dobrých a cílevědomých ředitelů kůru. K dotvrzení úsudku o orchestrální mši v jednom předešlém úryvku stůj zde krátké pojednání o „koncertujícím slohu” ze zajímavé brožury „K dějinám mše” od P. Pirmina Vettera, benediktinského mnicha v Einsiedeln ve Švýcarsku. Největší vliv na církevní hudbu v 18. a 1'9. století měl f. zv. „koncertující sloh”, vniknuvší do chrámu ze světské hudby a přinášející s sebou celou řadu nových forem a výrazových prostředků tak, jak byly obvyklé v kantátě a v opeře. Základní forma tohoto slohu byl zápas (concerto) mezi zpěvem a hudebními nástroji. Zpěv napodoboval pohyblivost nástrojů v rytmu i v tónovém rozsahu a přebíral z těchto pasáží i t. zv. „koloratury” (ozdobné zpívání) všeho druhu. To zdůrazňovalo přednost sólového zpěvu, protože sbor byl pro takové umělecké kousky příliš těžkopádný. Pro změnu byla zaváděna dueta, terceta, méně kvarteta sólových hlasů. Boloňská škola milovala především trojhlasou větu, dosti průhlednou a velmi pohyblivou. Takový sloh samozřejmě přeměnil v základu formu mše. V prvé řadě je nápadno, že na kanci rozkvětu polyfonního vokálního slohu dosažená jednotnost mše byla opuštěna. Jednotlivé části mše stojí povětšině bez určité souvislosti samostatně vedle sebe. Často nebývají vůbec komponovány celé mše, nýbrž pouze Kyrie, Gloria a Credo. Pak byly zpívány obyčejně arie a jiné sólové zpěvy. Větší oddíly tekstové bývaly rozděleny do více celků, které byly zpracovány samo-statně. Je to viděti z toho, že každý jednotlivý celek má zvláštní nadpis. Např. Gloria, Laudamus, Gratias, Qui tollis peccata, Quoniam, Cum sancto Spiritu. Mělo tedy Gloria 5, 6 i více čísel. A tyto jednotlivé díly byly ponejvíce velmi široce rozvedeny. Tím již pouhé Gloria mělo takový rozsah, že porušilo liturgický rámec. A Creda byla ještě delší. V těchto dílech sfřídaly se věty sborové se sóly, dvojzpěvy atd., zcela podle vzoru opery. Mnohdy byla volba témat taková, že souhlasila velmi málo s Tekstem, a proto stála podle našeho dnešního cítění zcela v rozporu se zpívaným slovem. Skladby onoho času obracely vskutku velmi malý zřetel na liturgické požadavky, nýbrž kladly hlavní váhu pouze na hudební tvorbu. Konečně poznali ně-kteří biskupové zbloudilost tohoto směru a předali otázku o něm různým konciliím, které se usnesly, aby bylo v církevní hudbě vše zapovězeno, co by upomínalo na operu. Obrat k lepšímu a počátek reformy byl zahájen. (Pokračování.) 46 | ||||
|