|
| ||||
| ||||
|
Dr. E. Trorda: Milosrdní bratři a hudba.
Prameny: Joannes Sobel: Dějiny a slavnostní s pis rak.-české řád. provincie Milosrdných bratří. Vídeň 1892, nákladem řádu. — Fr. Benedikt Bogar: Milosrdní brafři, Praha 1934. — Fr. Ekerf: Posvátná místa král. hl. města Prahy I, str. 471 a násl. — Gofffr. Joh. Dlabacz: Allgemeines histo. risches Kiinsfler-Lexikon a rukopis, kferý mu dodal r. 1796 Vincenc Kneer, doposud na Strahově ve svazku DDII3 pod č. 11. — Ostatní prameny budou uvedeny pod čarou. Ve dnech 26. až 29. listopadu 1937 oslavoval řád Milosrdných brafři 4001efé jubileum svého vzniku a otevření první nemocnice. Při podobných příležitostech bývá zvykem, poohlédnouti se zpět do minulosti a vylíčiti, co se během doby při-hodilo a co bylo vykonáno. Že řád věnoval se po tu celou dobu péči o nemocné, jest dostatečně známo, méně známo asi bude, že se též horlivě zúčastnil hudebního života. Pokusíme se proto načrtnouti, co se nám v tomto směru podařilo vypátrati. Byť by hudba, řádem Milosrdných bratří pěstovaná, nebyla se pohybovala právě v intencích cyrilismem propagovaných, považujeme přece jen uveřejnění zde za vhodné, poněvadž Cyril jest u nás jediný časopis, jenž se za-bývá církevní hudbou, a poněvadž v této vla$tnosti již dříve přinášel četné články hudebně-historické, na př. o hudbě u augustiniánů. Spojitost našeho dnešního článku s těmito je nadto dána tím, že i řád Milosrdných brafři řídí se řeholí sv. Augustina. Než pojednáme o vlastním předmětu, bude nutno předem se časově a místně orientovati. Milosrdní brafři tvořili při svém založení sv. Janem z Boha r. 1538 pouze kongregaci; r. 1572 obdrželi papežské potvrzení jako bratrstvo, a teprve r. 1611, když bratrstvu bylo definitivně uděleno právo slavných slibů, stal se z něho řád, který potom (r. 1619) byl vyjmut z pravomoci biskupské a podřízen výhradně pravomoci dvou svých generálů, španělského a italského. Italskému generálu podléhaly provincie italské a francouzské, začátkem XVII. století též provincie „germánská” a později polsko-litevská. Germánská provincie vzala svůj původ r. 1605, kdy ,frafres miserieordiae" anebo ,fratres ordinis sancti Joannis de Deo" byli povoláni r. 1605 knížetem Karlem z Liechtenštejnu do Valtic (Feldsberg, tehda v Dolních Rakousích, dnes v Československé republice); Valtice, první osídlení Milosrdných bratří severně Alp a v střední Evropě vůbec, staly se takto mateřským konventem domů germánské provincie, k níž se během času připojily na půdě bývalého Rakouska: Vídeň (1614), Štyrský Hradec (1615), Praha (1620), Neuburg ve Švábsku (1622), Terst (1625, ale teprve 17311 z provincie milánské sem přičleněný), Bratislava (1669), Nové Město nad Met. (1692), Těšín (1700), Vratislav (1712), Eger v Uhrách (1726), Gorice (1686, předána sem r. 1731 z provincie milánské), Prostějov (1733), Temešvár (1737), Kuks (1743), Brno (1747), Letovice (1750), Vídeň-Hiitteldorf (1753), Linec (1757), Pápa (1757), Velký Varadin (1760), Eisensfadt (1760), Nové Město ve Slezsku (1764), Vácov (1778), Vizovice (1781), Skalice v Uhrách (1796), Pětikostelí (1796). Změna v obvodu provincie germánské nastala r. 1781, kdy konventy ve Vratislavi a v Novém Městě ve Slezsku se oddělily a utvořily s konventy v Německu: Mnichov, Neuburg, Mannheim, Bruchsal, Múnster a Deidesheim novou německou provincii pod ochranou sv. Karla Boromejského, kdežto provincie rakouská sv. Michaela archanděla zahrnovala v sobě již jen konventy v oblasti rakousko-uherské, v níž konvent v Terstu r. 1785 zanikl. Když r. 1856 se spojily uherské konventy v samostatnou provincii Neposkvrněného početí P. Marie, přijala provincie sv. Michaela název provincie rakousko-česká, v kterémžto složení se u-držela, vyjímajíc konventy ve Štyrsku, až do převratu. Následkem změny státních hranic jsou dnes v provincii československé soustředěny konventy: Praha, Valtice, Spišské Podhradí (od 1650 v polsko-litevské provincii), Bratislava, Nové Město n. Met., Prostějov, Kuks, Brno, Letovice, Vizovice a Uherská Skalice. 1 Sobel na str. 190 praví, ve ,konvent terstský vznikl r. 1625 a byl z provincie milánské, ke které vlastně 16 let nábežel, zároveň s konventem gorickým přivtělen ,naší provincii", oož by poukazovalo k r. 1641. Oproti tomu se udává na str. 117 letopočet 1731 jako rok přeřazení konventu go` rického z provincie milánské do provincie germánské. Dle toho pafřil konvent terstský ne 16, nýbrž 106 roků do provincie milánské. 47 | ||||
|